Biomarker je definován jako objektivně měřitelný indikátor fyziologického či patologického procesu nebo odpovědi na farmakologickou či jinou terapeutickou intervenci. Nejvíce používanými markery pro zhodnocení stavu kardiovaskulárního systému jsou v současné době ve veterinární kardiologii B-natriuretický peptid a troponin. Tyto parametry jsou specifické pro onemocnění srdce a vypovídají i o progresi či stabilizaci nemoci u konkrétního pacienta. Doplňují tak standardní spektrum vyšetřovaných biochemických a hematologických ukazatelů a složení efuze a moči.
Troponin (Tn) je globulární protein vázající aktin a myozin a regulující kontrakci příčně pruhované svaloviny. Existuje ve 3 formách: TnI, TnT a TnC. TnI a TnT se rozdělují na dvě izoformy v závislosti na typu svalu, který aktivují – srdeční či kosterní. Srdeční cTnT a cTnI (cardiac troponin) jsou myokardiální regulační proteiny zodpovědné za kontrolu vazby vápníku mezi aktinem a myozinem. Srdeční troponiny jsou tak specifické biomarkery vyplavující se do krve po poškození kardiomyocytu, například jeho ischemizací, zánětem nebo degenerativním procesem. Fyziologická hodnota cTnI je < 0,03–0,07 ng/ml u zdravého psa a < 0,03–0,16 ng/ml u kočky.
U psů a koček nedochází k ischemickým onemocněním srdce tak často jako u lidí. Přesto existuje řada diagnóz, například onemocnění mitrální chlopně, dilatační kardiomyopatie, myokarditida, dirofilarióza, subaortální stenóza, pulmonální stenóza, srdeční hemangiosarkom nebo perikardiální efuze, při kterých lze v krvi najít zvýšené množství především cTnI. Tento biomarker je tak vysoce senzitivní pro poškození myokardu, je však nízce specifický a neumožňuje rozlišit jeho příčinu. Dle některých zdrojů mají plemena greyhound a německý boxer fyziologicky vyšší hladinu cTnI v plazmě.
U koček bylo experimentálně prokázáno zvýšení troponinu I u pacientů s hypertrofickou kardiomyopatií. K poškození myokardu a zvýšení cTnI dochází také sekundárně při hypertyreóze a několika dalších onemocněních, jakými jsou pankreatitida, lymfom či anémie.
Natriuretické peptidy představují skupinu hormonů kontrolujících homeostázu tělních tekutin prostřednictvím dráhy renin − angiotenzin − aldosteron. Typy ANP (atriální natriuretický peptid) a BNP (natriuretický peptid typu B) jsou užitečnými markery pro diagnostiku onemocnění srdce, neboť ANP je produkován a vyplavován z myokardu srdečních síní a BNP z myokardu komor. Mechanický stres a natahování srdeční svaloviny v důsledku objemového přetížení určité části srdce vedou k uvolňování prohormonů do krve, a lze tak naměřit vyšší hodnoty proBNP či proANP. BNP a proBNP vykazují v krvi větší stabilitu a delší poločas rozpadu než ANP.
Marker BNP bývá zvýšen u mnoha příčin patologií srdce, například při onemocnění mitrální chlopně, dilatační kardiomyopatii či hypertrofické kardiomyopatii. U psů s onemocněním mitrální chlopně byla nalezena negativní korelace mezi hladinou BNP a průměrnou dobou dožití. Referenční hodnoty natriuretických peptidů se mohou značně lišit v závislosti na použité metodě, senzitivitě a dalších podmínkách, je tedy třeba řídit se hodnotami dané laboratoře.
BNP:
Troponin:
BNP:
Troponin:
Biomarkery představují poměrně nový krok v diagnostických metodách detekce srdečních onemocnění, jejichž hlavní výhodou je přesnost a neinvazivnost. Neměly by se ovšem používat jako samostatné testy; jejich výsledek musí být vždy zhodnocen v kontextu s anamnestickými údaji, klinickým vyšetřením pacienta a dalšími diagnostickými testy. Mezi nejdůležitější otázky, které vyžadují další výzkum, patří senzitivita a specificita jednotlivých markerů.
(zar)
Zdroje:
1. Boswood A. Cardiac biomarkers. Cardionews No. 4. Ceva Santé Animale. Dostupné na: www.google.com/url?sa=t&rct=j&q=&esrc=s&source=web&cd=&ved=2ahUKEwjf3YX974jxAhVIu4sKHTknCDgQFnoECAMQAA&url=https%3A%2F%2Fwww.cardioacademy.cevalearn.com%2Fcontent%2Fdownload%2F761%2F10425%2Fversion%2F2%2Ffile%2FCardionews%2B4.pdf&usg=AOvVaw2pZK6uWaAMAjiWIAy36btZ
2. Gavazza A., Fruganti A., Turinelli V. et al. Canine traditional laboratory tests and cardiac biomarkers. Front Vet Sci 2020; 7: 320, doi: 10.3389/fvets.2020.00320.
3. Baisan R. A., De Rosa A., Di Loria A. et al. Cardiac biomarkers in clinical practice of dog and cat – a review. Hum Vet Med 2016; 8 (1): 50−58.
