Jak na kolaps trachey u psů?

Etiopatogeneze

Kolaps průdušnice neboli zmenšení jejího průměru je multifaktoriální onemocnění, u kterého dochází k oploštění tracheálních prstenců z důvodu zvýšené laxity nebo nadbytku tkáně dorzálního vazivového spojení.

Dle míry zúžení lumen rozlišujeme 4 stupně závažnosti:

• Stupeň I: redukce do 25 %
• Stupeň II: redukce o 25–50 %
• Stupeň III: redukce o 50–75 %
• Stupeň IV: redukce o 75–100 % (tedy téměř úplná ztráta průsvitu průdušnice)

Jedná se o postupně se zhoršující onemocnění, kdy s přibývajícím věkem dochází k dalšímu změkčení chrupavek a zmenšení průsvitu průdušnice. Postižení může být jak v krční, tak v hrudní oblasti. Během dýchacího cyklu vlivem změny tlaků dochází ke kolapsu krční průdušnice při nádechu a v hrudní části při výdechu.

Na progresi onemocnění má vliv velké množství sekundárních faktorů, od alergenů přes obezitu či kardiomegalii až po infekce dýchacích cest nebo například gingivitidu a odontolitiázu.

   

Kašel jako klíčový symptom

Hlavním klinickým příznakem je kašel, který bývá zpočátku spíše suchý a houkavý. S progresí onemocnění se zhoršuje, objevují se záchvaty kašle s těžkou dušností a cyanózou. Kašel se zhoršuje při přechodu do teplého prostředí, při rozrušení nebo tělesné zátěži. Někdy jej mohou vyvolat i silné pachy (cigaretový kouř, parfémy, čisticí prostředky apod.).

   

Klinické vyšetření

V počátcích onemocnění bývá klinické vyšetření bez zásadnějšího nálezu. Později je při palpaci průdušnice pozorováno vyvolání kašle. Řada pacientů s kolapsem průdušnice je obézních, což je jeden z přitěžujících faktorů. Další častou komorbiditou je kardiomyopatie a u pacientů je auskultován levostranný srdeční šelest. Dále můžeme pozorovat stridor, zvláště při současném onemocnění horních dýchacích cest, a tito psi by měli být vyšetřeni pro případnou laryngeální paralýzu. U 45–83 % pacientů s kolapsem průdušnice bývá souběžně diagnostikována i bronchomalacie, respektive bronchiální kolaps.

   

Zobrazovací metody

Klinické příznaky, historie pacienta a klinické vyšetření jsou velmi signifikantní. Pro potvrzení diagnózy je nutná vizualizace místa kolapsu − lze využít rentgen, skiaskopii či tracheobronchoskopii, která je vhodná i pro posouzení dolních cest dýchacích.

Rentgen hrudníku by měl mít zhotoven u všech pacientů s kašlem kvůli vyloučení dalších potenciálních diagnóz. Jelikož je kolaps průdušnice závislý na fázi dechového cyklu, nemusí být vždy zachycen na rentgenu.

Skiaskopie je dynamické vyšetření, které nám v aktuálním čase ukazuje průdušnici a hlavní průdušky. Můžeme tak zhodnotit jejich průměr a závažnost kolapsu. Během vyšetření by měl pro správné zhodnocení pacient kašlat, proto se neprovádí v celkové anestezii ani sedaci.

Tracheobronchoskopie nám umožňuje přímou vizualizaci průdušnice a dolních cest dýchacích, můžeme velmi dobře posoudit stupeň kolapsu, případně odebrat vzorky pro další diagnostiku. Endoskopie dýchacích cest je považována za metodu volby v diagnostice kolapsu průdušnice; jelikož se však provádí v celkové anestezii, může být pro značnou část pacientů s dyspnoí bohužel velmi riziková.

   

Diferenciální diagnózy

• onemocnění srdce
• chronická bronchitida
• obstrukce průdušnice
• onemocnění dolních cest dýchacích
• dirofilarióza
• onemocnění plicního parenchymu – neoplazie, fibróza, infekce
• brachycefalický syndrom
• laryngeální paralýza

   

Terapie a management péče

Léčebný plán a vhodný režim by měl být pacientovi sestaven na míru dle nálezů a komplikujících faktorů. U akutně dušných pacientů je ke zvážení oxygenoterapie doplněná o vhodnou sedaci (např. butorfanol v dávce 0,2 mg/kg každých 4–6 hodin) dle aktuálního stavu. Vhodná medikace pro pacienty s kolapsem průdušnice zahrnuje následující modality.

Antitusika

Léky potlačující kašel se používají buď samostatně, nebo v kombinaci:

• hydrokodon 0,25 mg/kg p.o., 3–4× denně
• kodein 1–2 mg/kg p.o., 1–3× denně
• butorfanol 0,55 mg/kg p.o., každých 6–12 hodin
• difenoxylát/atropin 0,2 mg/kg p.o., 2–3× denně
• maropitant 2 mg/kg p.o., 1× za 48 hodin

Bronchodilatancia

Léky pomáhající rozšiřovat průměr bronchů jsou indikované při souběžném onemocnění dolních cest dýchacích:

• teofylin 10 mg/kg, 2× denně
• terbutalin 0,625–5 mg pro toto, 2× denně
• albuterol 50 µg/kg, 2–3× denně

Kortikosteroidy

Kortikosteroidy mohou pomoci s potlačením zánětu v dýchacích cestách. Lze je používat jak perorálně, tak inhalačně:

• prednison/prednisolon v počáteční dávce 1 mg/kg 1× denně, s postupným snižováním dávky
• flutikason 110–220 μg, inhalačně každých 12 hodin

Doporučení pro majitele

• Identifikace a odstranění dráždivých látek, které mohou vyvolat kašel.
• Používání postroje místo obojku.
• Omezení fyzické zátěže u pacientů, u kterých vyvolává kašel nebo dýchací obtíže.
• Udržování optimální hmotnosti pacienta.
• Změna životního stylu, která vede k omezení okolností vyvolávajících kašel (např. zavedení nekuřácké domácnosti).

Další možnosti

• U pacientů, u kterých stávající medikace selhává, je ke zvážení vyšetření plicní hypertenze a dle výsledků nasazení sildenafilu v počáteční dávce 0,5–1 mg/kg každých 8 hodin.
• Další možností zvláště u závažných stupňů kolapsu je zavedení tracheálního stentu.

  

(kasa)

Zdroj: Archer T. Tracheal collapse. Clinician's Brief, 2021 Jun. Dostupné na: www.cliniciansbrief.com/article/tracheal-collapse