Použití beta-karyofylenu ke snížení tvorby zubního plaku u psů

Úvod

Až 85 % psů starších 4 let trpí parodontálním onemocněním, které je výsledkem zánětlivého procesu způsobeného zubním plakem a bakteriemi dutiny ústní. Prevencí je pravidelné čištění zubů, přičemž jeho účinnost může být podpořena použitím antibakteriálních látek, jež chrání před proliferací a adhezí bakterií na zubním povrchu. Nicméně určité antimikrobiální látky mohou již v subinhibičních koncentracích stimulovat tvorbu biofilmu, jako je tomu v případě některých antibiotik (tetracykliny, quinopristin-dalfopristin, erythromycin či enrofloxacin stimulují tvorbu biofilmu Staphylococcus epidermidis a Escherichia coli).

Naproti tomu objev látek schopných bránit tvorbě biofilmu, a to dokonce i v subinhibičních koncentracích, by mohl vést k potlačení tvorby zubního plaku a tím k prevenci parodontálních onemocnění. Nejběžnější používanou látkou je v současné době chlorhexidin v koncentraci 0,12 %. Použití této látky je ovšem spojeno i s možnými nežádoucími vedlejšími účinky, jakými jsou ztmavnutí skloviny, ztráta chuti, ulcerace sliznice dutiny ústní, hořká chuť a v neposlední řadě možnost vzniku rezistentních bakterií. Proto byl jako možná alternativa chlorhexidinu testován právě β-karyofylen.

Metodika studie a sledované parametry

Cílem studie bylo zhodnotit antimikrobiální aktivitu β-karyofylenu vůči bakteriím zubního plaku u psů in vitro i in vivo. Ve studii in vitro bylo použito 32 bakteriálních izolátů 10 různých rodů získaných ze zubních plaků psích kříženců krmených granulemi ad libitum. V porovnání s chlorhexidinem byla u β-karyofylenu sledována minimální inhibiční koncentrace (MIC) a vliv subinhibiční koncentrace na stimulaci/inhibici bakteriální adherence. In vivo byla studována inhibice tvorby zubního plaku u 18 zdravých kříženců rozdělených do 3 skupin: pokusná skupina (s použitím β-karyofylenu v koncentraci 50 mg/ml), skupina s aplikací 0,12% chlorhexidinu (pozitivní kontrola) a kontrolní skupina (negativní kontrola). Všichni psi podstoupili čištění zubů ultrazvukem a následně byli 2× denně ošetřeni příslušným roztokem, a to po dobu 14 dní.

Výsledky

Výsledky z in vitro studie ukazují, že 75 % (24/32) bakteriálních izolátů bylo citlivých ke koncentraci β-karyofylenu ≤ 100 mg/ml; z 24 testovaných bylo 8 izolátů (33,33 %) zahrnujících 6 rodů bakterií inhibováno v adherenci při koncentraci β-karyofylenu nižší než MIC. Tři bakteriální rody byly při subinhibiční koncentraci stimulovány k adherenci.

Výsledek in vivo pokusu ukázal, že karyofylen snižuje tvorbu zubního plaku. Procento povrchu zubů pokrytého plakem bylo v pokusné skupině i u pozitivní kontroly v průměru nižší než u negativní kontroly. Ve skupině s karyofylenem však bylo plakem pokryto 23,3 ± 2,6 % povrchu zubů, což bylo významně méně nejen ve srovnání s negativní kontrolou (65,56 ± 2,5 %; p < 0,001), ale i se skupinou ošetřovanou chlorhexidinem (pozitivní kontrola: 37,5 ± 3,7 %; p < 0,05).

Závěr

Výsledky této studie potvrzují antimikrobiální aktivitu β-karyofylenu a redukci zubního plaku u psů. β-karyofylen se tak jeví jako možná alternativa chlorhexidinu v profylaxi a léčbě parodontálních onemocnění u psů.

(kata)

Zdroj: Pieri F. A., Souza M. C., Vermelho L. L. et al. Use of β-caryophyllene to combat bacterial dental plaque formation in dogs. BMC Vet Res 2016; 12 (1): 216, doi: 10.1186/s12917-016-0842-1.