Patologie dutiny ústní u koček postižených syndromem PADS

Úvod

Pozadí tohoto onemocnění stále není zcela objasněné a pravděpodobně je spojené s prozatím neznámou genetickou abnormalitou. PADS se klinicky manifestuje insuficientními frakturami čéšky a v mnoha případech zlomeninami jiných kostí, dále perzistentními mléčnými zuby a neprořezanými trvalými zuby. U koček s tímto syndromem byly hlášeny klinické a radiologické abnormality lebky a zubů; potenciální komplikací byla rovněž osteomyelitida.

Klinické anomálie dutiny ústní

Na základě této i předchozích prací jsou typickým příznakem PADS u koček perzistentní mléčné zuby a impaktované trvalé zuby. Postiženy jsou všechny kvadranty dutiny ústní. Prořezávání trvalých zubů je variabilní a kočkám některé mléčné zuby (respektive někdy žádné) nevypadnou.

Do citované studie bylo zahrnuto 13 koček s patologiemi zubů a kostí odpovídajícími PADS, z toho 9 trpělo osteomyelitidou a byly prezentovány s otokem čelisti. Častěji byla postižena mandibula než maxila. Tři kočky měly malokluzi druhého stupně (mandibulární distookluze). Impaktované zuby mohou být malformovány a/nebo vykazovat známky náhradové resorpce. Na rentgenových snímcích oteklé čelisti může být patrná osteolýza a nadměrná proliferace kosti.

Histologie, patogeneze a komparativní aspekty PADS

Nejvíc informací poskytlo histologické vyšetření kosti, která nebyla postižena zánětem. Kost v okrscích osteomyelitidy a osteonekrózy byla často tak výrazně změněna reaktivní, proliferativní a lytickou tkání, že nebylo možné histologicky vyhodnotit primární změny. Mikroskopická stavba čelistních kostí u koček s tímto syndromem byla difuzně abnormální i při absenci osteomyelitidy, ale lišila se co do závažnosti podle anatomické lokalizace. 

Příznaky PADS zahrnují atraumatické zlomeniny, perzistentní mléčné zuby, neprořezané trvalé zuby, osteomyelitidu čelistí a paronychii. Nedostatečnost kostní dřeně a ztráta zraku a/nebo sluchu z důvodu komprese hlavového nervu ani zvýšená denzita kostí dosud u koček zaznamenány nebyly.

Syndrom nemá plnou analogii s jakýmkoliv humánním onemocněním, nicméně klinické a histologické nálezy v této studii u koček s PADS jsou podobné autosomálně dominantní osteopetróze u lidí, jež má mírný průběh s nástupem v dospělosti.

Osteomyelitida u koček s PADS

Podobně jako u lidí je i u koček s PADS vyšší míra výskytu osteomyelitidy mandibuly ve srovnání s osteomyelitidou maxily. Mechanismus způsobující osteomyelitidu často není znám. Významným faktorem při jejím rozvoji u koček s PADS by mohla být periodontitida, stejně jako u koček obecně.

Přestože je však příčina vzniku osteomyelitidy u koček s PADS často nejasná, vyhodnocení případů v této studii napomohlo k identifikaci některých faktorů, jež pravděpodobně v jejím vzniku nehrají roli. Devitalizace mléčného zubu nebyla častá a není významnou příčinou vzniku osteomyelitidy čelistí u koček s PADS. Ani ischemická nekróza se nejeví jako příčina, protože případy osteonekrózy v této studii byly spojené s neutrofilní osteomyelitidou obvykle s viditelnou bakteriální infekcí.

Klinický management

Předchozí publikovaná doporučení pro léčbu osteomyelitidy čelistí u koček s PADS zahrnovala antibiotickou terapii, chirurgickou extrakci mléčných a trvalých zubů a agresivní débridement nekrotické/proliferující kosti. Extrakce mléčných a trvalých zubů v oblasti, která není postižena periodontitidou nebo osteomyelitidou, se nedoporučuje. Impaktované i prořezané zuby mohou být s kostí spojeny ankylózou, což zvyšuje pravděpodobnost vzniku mikrofraktur při extrakci. Dále mohou primární abnormality kosti zvyšovat riziko devitalizace kosti a infekce; proto by se neměly provádět zbytečné chirurgické zákroky.

Incidence osteomyelitidy čelistí u koček s PADS není známá, ale podle údajů autorů získané z databáze pacientů s PADS za jedno desetiletí se osteomyelitida vyvinula u malého procenta koček.

Z hlediska dlouhodobého managementu se doporučuje intenzivní monitorování a prevence periodontitidy denní hygienou dutiny ústní a častým odborným čištěním zubů.

Osteomyelitida se klinicky nejčastěji manifestuje otokem čelisti. Extrakce a důkladný débridement mohou vyžadovat více než jednu proceduru, následovanou pravidelnými kontrolami a rentgeny. Doporučuje se perioperační podávání antibiotik i přes to, že ATB terapie není tak důležitá jako úplné odstranění nekrotické tkáně. Výsledky této studie potvrdily, že nekrotická kost se s vysokou pravděpodobností kolonizuje bakteriemi, a proto nelze očekávat, že ATB bez chirurgické intervence infekci vyřeší.

Závěr

Závažnost fenotypového projevu PADS může být variabilní, což by vysvětlovalo, proč mají některé kočky frakturu pouze jedné pately, zatímco jiné trpí po celý život mnohočetnými zlomeninami.

Protože mladé kočky s generalizovanou perzistencí mléčných zubů a impaktovanými trvalými zuby mohou být na vyšetření předvedeny s dentálním problémem ještě před vznikem fraktury pately či jiné kosti, je velice důležité, aby veterinární lékaři a zejména veterinární dentisté měli o tomto syndromu povědomí. Kromě zlomenin čéšky byly u koček s PADS zaznamenány také zlomeniny pánve, dlouhých kostí, méně často pak karpálních a tarzálních kostí nebo obratlů. Komplikací je rovněž paronychie.

Kočky s PADS vyžadují pozornou péči o dutinu ústní, rozvážný přístup k extrakci zubů a agresivní chirurgickou léčbu v případě osteomyelitidy. Pokud má kočka anomálie čelisti a zubů, je nutné upozornit majitele a prvoliniové veterinární lékaře na možnost potenciálních fraktur čéšky a jiných kostí.

(zaru)

Zdroj: Bell C. M., Edstrom E., Shope B. et al. Characterization of oral pathology in cats affected by patellar fracture and dental anomaly syndrome (PADS). J Vet Dent 2023 Dec; 40 (4): 284−297, doi: 10.1177/08987564231175594.