Od kopytních kleští až po MRI

Diagnostika kulhání

Dle 30leté zkušenosti autora zdrojového příspěvku vychází kulhání v 75 % případů z hrudních končetin, z toho 75 % je lokalizováno v distální části končetiny. Diagnostika lézí v této oblasti, zejména pak v kopytě, pomocí kopytních kleští, základní radiografie nebo lokálního znecitlivění je mnohdy matoucí a nepřesná. Z tohoto důvodu vznikaly snahy zavádět přesnější možnosti zobrazování lézí pohybového aparátu u koní.

Kopytní kleště a základní vyšetření 

Kopytní kleště patřily v minulosti mezi základní vybavení při diagnostice kulhání, společně s adspekcí, palpací a posouzením koně v pohybu. Kopytní kleště mohou potvrdit či vyloučit přítomnost bolestivého kopytního abscesu. Avšak mírná pozitivní či negativní reakce nevede k přesné diagnóze a zjištění příčiny kulhání. Míra citlivosti u jednotlivých koní je individuální a vyhodnocení může být subjektivně zkresleno.

Rentgenologie

Ačkoliv se rentgenová zobrazovací technika velmi zkvalitnila a umožňuje nyní mnohem detailnější zobrazení zejména kostních struktur, její využití je stále omezené a nedovoluje zobrazit detailně struktury měkkých tkání. Pomocí rtg. snímků je možno diagnostikovat fraktury a kostní změny doprovázející chronickou artritidu (osteofyty), navikulární syndrom nebo chronické dráždění v místě úponů šlach a vazů (entezofyty).

Ultrasonografie

Kvalitní ultrazvukové přístroje umožňují zobrazit strukturu svalů, šlach a vazů. Skrze rohovinový střel lze vizualizovat navikulární kost a okolní měkké tkáně. Nicméně obraz je omezený pouze na určitý anatomický okrsek a nedává informace o komplexní anatomii kopyta. Zobrazení rovněž uniknou léze v hlubokém ohýbači prstu, jež jsou lokalizovány na okrajích dále od středu. Ultrazvukové zobrazení je méně citlivé než MRI při zobrazení vazivových abnormalit a nelze jím vizualizovat distální aspekt kolaterálních kopytních vazů.

Magnetická rezonance (MRI)

Pomocí MRI je možno identifikovat zhmoždění kosti a měkkých tkání i vážná poškození oblastí, jež jsou jinak diagnosticky nepřístupné (distální aspekt kolaterálních kopytních vazů). Pomocí MRI lze zobrazit rovněž kostní podklad, např. poškození subchondrální kosti nebo kostní cysty, jež nebyly nalezeny radiologicky.

MRI nabízí možnost cílené terapie lehkých zranění a přesnou odpověď na otázky týkající se budoucí sportovní kariéry kulhajícího koně. V případě neurotomie z důvodu chronické bolesti je MRI vyšetření doporučeno před samotným zákrokem a následně i po zákroku v rámci monitoringu rizika potenciálního poškozování měkkých tkání.

Přesná diagnóza a prognóza představují naději pro další sportovní využití koně. Na druhou stranu šetří peníze a čas, pokud je poškození s dalším sportovním využíváním neslučitelné.

Scintigrafie

Nukleární scintigrafie se velmi dobře kombinuje s MRI. Pomocí scintigrafie je možno nejdříve vytyčit patologický okrsek, který je dále detailněji studován pomocí magnetické rezonance.

Koně, kteří vykazují zvýšenou akumulaci radionuklidu na úrovni odstupu mezikostního svalu, mají často negativní či dubiózní radiologický a ultrasonografický nález. MRI záhy potvrzuje lézi odstupu ligamentum suspensorium společně s poškozením kostního podkladu metakarpální či metatarzální kosti. V případě takového poškození se léčba odvíjí jiným směrem a prognóza je odlišná od případů, kdy je poškozen pouze samotný mezikostní sval.

Závěr

Magnetická rezonance a nukleární scintigrafie nabízí nejpřesnější a nejmodernější možnosti zobrazení anatomických struktur distální části končetiny. Základní vyšetření kulhajícího koně, promyšlený postup diagnostiky a komunikace s majitelem, jezdcem, kovářem a trenérem však zůstávají základním kamenem, od kterého by se měly odvíjet další kroky.

(dewa)

Zdroj: Furlong B. From hoof testers to MRI: the evolution of distal limb lameness in sporthorse practice. Proceedings of the 59^th Annual Convention of the American Association of Equine Practitioners, Nashville, 2013 Dec 7−11.