Mandibulektomie jako terapie fraktur spojených s periodontálním onemocněním u psů

Úvod

Periodontální onemocnění má u psů vysokou prevalenci a ve zvýšené míře se vyskytuje především u malých a toy plemen. V pokročilých stadiích onemocnění může dojít ke vzniku patologických fraktur mandibuly způsobených ztrátou kostní hmoty a hojení zlomeniny je pak problematické. Nejčastější příčinou fraktur mandibuly u psů je trauma, nicméně v úvahu přicházejí i netraumatické příčiny, jako jsou právě periodontální, neoplastická a metabolická onemocnění. U jedinců s vážným periodontálním onemocněním mohou být příčinou fraktur jen mírná traumata, zubní extrakce nebo žvýkání potravy.

Charakteristika sledované skupiny psů a výsledná zjištění

Studováno bylo 6 případů fraktury mandibuly, hodnoceny byly retrospektivně. Zaznamenána byla anamnéza pacienta (plemeno, pohlaví, věk, tělesná hmotnost, kondice, pravděpodobná příčina zlomeniny), lokalizace a typ fraktury na základě rentgenových snímků lebky, výsledky laboratorních vyšetření, typ provedené mandibulektomie a pooperační výsledky z období 2,6 roku.

Psi byli převážně starší, malých plemen, většina po prodělaném traumatu. Sledovanou skupinu tvořili 4 psi a 2 feny: 3 kříženci, 1 pudl, 1 jorkšírský teriér a 1 kokršpaněl. Stáří psů se pohybovalo v rozmezí od 6 do 15 let (průměr 10 let). Jedinci vážili od 2,2 do 16,3 kg (průměr 6,5 kg), tři psi měli hmotnost < 4 kg. Všichni byli v dobré kondici, byli krmeni komerční stravou (5 psů) a doma připravovanou stravou (1 pes). Nejvýznamnějšími laboratorními nálezy byla anémie u 2 psů (psi číslo 1 a 4), neutrofilní leukocytóza u 2 psů (psi číslo 2 a 3), zvýšené hladiny urey u 2 psů (psi číslo 3 a 4), zvýšené hladiny urey, kreatininu a alkalické fosfatázy u 1 psa (pes číslo 1).

Všech 6 psů mělo pokročilé periodontální onemocnění nejvyššího, 4. stupně a otevřené fraktury. Patologické zlomeniny způsobené periodontálním onemocněním u malých plemen psů se vyskytují nejčastěji v oblasti mandibulárního prvního moláru, protože zub je větší v poměru k dolní čelisti. V této studii se 4 zlomeniny vyskytly bilaterálně a 2 unilaterálně a 9 z 10 zlomenin bylo ve střední třetině těla mandibuly. Rentgenologickým vyšetřením bylo vyšetřeno 6 z 10 fraktur jako jednoduché transverzální, 3 byly šikmé a 1 tříštivá. V 5 ze 6 případů bylo příčinou fraktur trauma se současnou ztrátou kostní hmoty způsobenou pokročilým periodontálním onemocněním, jedna fraktura byla bez prodělaného traumatu. Ve všech případech došlo k úbytku kostní hmoty v dolní čelisti v důsledku generalizované periodontální choroby. Alveolární ztráta kostní hmoty byla zřejmá u většiny mandibulárních zubů. Navíc většina psů kvůli periodontálnímu onemocnění ztratila zuby, zejména řezáky a premoláry.

Ve 2 případech byla použita unilaterální mandibulektomie, bilaterální mandibulektomie ve zbývajících 4 případech. S ohledem na místo zlomeniny a ztrátu kostní hmoty byly odstraněny různé části těla mandibuly. Všem jedincům byla před operačním zákrokem a po něm podávána antibiotika cefalexin a metronidazol. U dvou psů (číslo 1 a 5) byla po dobu 5 dnů po operaci použita enterální výživa pomocí ezofagostomické sondy. Všichni psi se do 10–15 dnů dostatečně zotavili, aby byli schopní přijímat měkkou potravu. Navzdory riziku komplikací po provedené mandibulektomii, jako jsou edém, infekce, dehiscence rány a funkční komplikace, byla pouze u dvou psů zaznamenána dehiscence rány. V obou případech byla antibiotická terapie udržována až do doby zhojení.

Shrnutí a závěr

Většina psů s patologickými zlomeninami mandibuly v důsledku periodontálního onemocnění byla malých plemen vyššího věku a po prodělaném traumatu různého původu. Mandibulektomie patří mezi méně často používané metody, ale ve studii byla považována za nejlepší variantu pro tyto pacienty z důvodu silné ztráty kostní hmoty a obtížné spolupráce s majiteli. Tři psi přežívali v době pozorování 1,5 roku, 1,2 roku a 2,4 roku od výkonu, ostatní tři uhynuli v různě dlouhé době po operaci z důvodů nesouvisejících s tímto zákrokem (psi číslo 2, 4 a 6). Majitelé byli s kosmetickým výsledkem zákroku spokojeni navzdory laterální protruzi jazyka u pěti psů (kromě psa číslo 3).

(rej)

Zdroj: Carvalho C. M., Rahal S. C., dos Reis Mesquita L. et al. Mandibulectomy for treatment of fractures associated with severe periodontal disease. Can Vet J 2015; 56 (3): 292–294.