Jak na bolest u koček − anamnéza, diagnostika a management péče v kostce

Anamnéza

V přístupu k bolestivé kočce jsou v první řadě nezbytnými kroky velmi důkladná anamnéza a poučený majitel. Je třeba s ním podrobně pohovořit o zvyklostech kočky a případných změnách. Většina majitelů žije v přesvědčení, že s věkem zvířete se snižuje aktivita, hravost a ochota k pohybu obecně. Ne vždy to však musí být pravda a ve spoustě případů je na vině právě bolestivost, a to většinou kvůli některému z degenerativních onemocnění pohybového aparátu nebo zatím skrytému chronickému onemocnění. Právě změny v chování kočky nás mohou správně nasměrovat v další diagnostice.

Změny v pohybu:

• skákání do nižších výšek nebo úplná neochota k výskoku
• neochota k seskakování
• skoky na výrazně kratší vzdálenost
• toporná chůze
• problémy s překročením okraje toalety (majitelem zaznamenaná nečistotnost)

Změny v aktivitě:

• více spánku
• častější spánek pouze na jednom místě
• na odpočinek vyhledávána jen níže položená místa
• snížená hravost
• menší aktivita venkovní kočky při lovu

Péče o tělo:

• často obecně snížená
• nebroušené drápy
• pozor na místa zvýšené pozornosti věnované zvířetem („vylízaná místa“ jako znak bolestivosti dané oblasti)

Kontakt s majitelem:

• často snížený
• agrese

Majitele můžeme dále edukovat podle různých tabulek a škál bolesti. U starších a geriatrických pacientů jsou zásadní pravidelné preventivní prohlídky.

Preventivní prohlídky

Ideální četnost prohlídek u starších pacientů je 1× za půl roku. Nezřídka majitel přichází na vyšetření s jiným problémem a až v jeho průběhu lékař odhalí další onemocnění. Geriatrické kočky jsou často polymorbidní a je třeba to mít stále na paměti. Pokaždé je tedy důležité s majitelem probrat nastalé změny v chování a domluvit se na případné další diagnostice. Standardem by mělo být důkladné klinické vyšetření včetně měření krevního tlaku a dále vyšetření krve a moči. V případě pohybových obtíží potom rtg vyšetření pohybového aparátu. Velká část bolestivých koček může být při manipulaci agresivní, je tedy zcela na místě takové pacienty před vyšetřením sedovat (např. podáním gabapentinu před návštěvou ordinace). 

Při posuzování bolesti je nezbytné rozlišit druh bolesti, tedy zda se jedná o bolest pohybového aparátu související s degenerativním onemocněním, nebo bolest viscerální (chronická pankreatitida, felinní idiopatická cystitida), případně neuropatickou. Často bývá i kombinovaná, například pokud pacient s pankreatitidou trpí současně osteoartrózou. Od příčiny bolesti se samozřejmě odvíjí následná medikace.

Degenerativní onemocnění pohybového aparátu zahrnují širokou škálu nozologických jednotek − od osteoartrózy přes spondylózu až po mineralizaci měkkých tkání a další. Prevalence degenerativních onemocnění u koček dosahuje 33−92 %, průměrný věk při prvním výskytu se udává okolo 6,5 roku a s postupujícím věkem incidence stoupá. Prevalence samotné osteoartrózy potom činí cca 12,5−26 %. Rizikovými faktory jsou vyšší věk a dále obezita, která u již vzniklého onemocnění celkový stav zhoršuje, obecně však zatím není považována za predispoziční faktor.

Terapie bolesti

Druh analgetika je vždy volen dle typu a intenzity bolesti a dále s ohledem na souběžná onemocnění a jejich terapii. Lékem 1. volby u hydratovaných a potravu přijímajících pacientů je nesteroidní antiflogistikum (NSA) meloxikam. Dlouhodobě se podává v nízkých dávkách a má jen malý vliv na funkci ledvin. Na neuropatickou bolest se používá gabapentin, který je při dlouhodobém podávání velmi bezpečný. Pro mírnění silné bolesti jsou určené opioidy, většinou krátkodobě jako úleva od akutních obtíží.

Novinkou v terapii bolesti jsou monoklonální protilátky proti nervovému růstovému faktoru (NGF), například přípravek s obsahem frunevetmabu, mezi jehož výhody patří mj. snadná injekční aplikace a efekt přetrvávající 1 měsíc (čímž odpadá nutnost každodenního podávání léčiv). Nemalým bonusem je také minimální působení na játra, ledviny či funkci GIT a nedochází ani k interakci s jinými léčivy. Celkově tato terapie zlepšuje kvalitu života zvířete a prodlužuje jeho aktivní život.

Modifikace prostředí

Velkým pomocníkem u starších koček, které mají potíže s pohybem, je úprava prostředí. K oblíbeným vyvýšeným místům lze přistavit schůdky. Pomoci může i volba vhodnější toalety s nižším okrajem. Některé kočky preferují horizontální škrabadla. Starším kočkám je vhodné pomáhat rovněž s péčí o srst pravidelným vyčesáváním.

(kasa)

Zdroje:
1. Návojová Horáčková K. Kočky a bolest. Prezentace. Česká asociace felinní medicíny.
2. Frunevetmab − novinka v terapii osteoartrózy koček na bázi specifické monoklonální protilátky. veterinární-lékaři.cz, 29. 4. 2022. Dostupné na: www.veterinarni-lekari.cz/novinky/frunevetmab-novinka-v-terapii-osteoartrozy-kocek-na-bazi-specificke-monoklonalni-protilatky-130669