Encefalitozoonóza u králíka v kostce

Etiopatogeneze

Původcem onemocnění je obligátně intracelulární parazit Encephalitozoon cuniculi, který se řadí mezi mikrosporidie. Napadá nejčastěji mozek a ledviny, ale je možné jej nalézt i v plicích, srdci, játrech nebo oční čočce. K infekci dochází pomocí spór, které jsou vylučovány močí, a to až 3 měsíce po prvotním nakažení. Po napadení buněk hostitele dochází k dokončení vývojového cyklu parazita, prasknutí hostitelské buňky a uvolnění spór. Důsledkem je vznik granulomatózního zánětu v postižené tkáni.

U imunokompetentních jedinců zůstává infekce v latentní či subklinické fázi. K propuknutí onemocnění pak dochází z důvodu oslabení imunitního systému jiným onemocněním nebo stresem. Může se tak objevit ve kterémkoliv věku a postihuje stejnoměrně samce i samice. Prevalence výskytu v populaci dosahuje cca 50−70 %, většina séropozitivních jedinců ovšem nikdy klinicky neonemocní.

Příznaky

• náklon hlavy
• nystagmus
• Hornerův syndrom 
• ataxie
• rotace těla v podélné ose
• inapetence
• křeče
• paralytický ileus

Jelikož má E. cuniculi afinitu k nervové tkáni, je převážná většina klinických příznaků neurologických. Jejich nástup a intenzita jsou různorodé − od velmi mírného náklonu hlavy až po dramatické rotování v podélné ose těla. 

V případě postižení ledvin dochází k polyurii a polydipsii. Při oční formě encefalitozoonózy se objevuje ztráta zraku, katarakta, uveitida, změny nitroočního tlaku, v přední oční komoře se v důsledku zánětu může objevit krev, hnis nebo fibrin. Postižení očí může být bilaterální i unilaterální.

Diferenciální diagnostika

• zánět středního a vnitřního ucha
• Herpesvirus cuniculi (LHV-4)
• bakteriální meningoencefalitida
• léze v centrální nervové soustavě (nádor, absces, granulom...)
• vaskulární příhoda
• toxoplazmóza
• otrava olovem
• vzteklina nebo Baylisascaris procyonis v oblastech výskytu těchto onemocnění

Škála diferenciálních diagnóz může být poměrně široká, ale v Česku patří mezi nejpravděpodobnější zánět středního a vnitřního ucha. Ten je nutné vždy potvrdit nebo vyloučit. V některých případech se může jednat o obě onemocnění zároveň.

Diagnostika

Kromě běžného klinického a neurologického vyšetření je nezbytné se pečlivě zaměřit na vyšetření uší. Otoskopickým vyšetřením můžeme, ale nemusíme zjistit zakalený ušní bubínek nebo přímo hnis ve zvukovodu.

Dalším krokem je zhotovení rtg snímků hlavy a v ideálním případě CT zobrazení hlavy, protože zánět vnitřního ucha nemusí být diagnostikovatelný jinak než právě pomocí výpočetní tomografie. CT vyšetření nám také pomůže potvrdit nebo vyloučit intrakraniální léze.

Diagnostickou metodou pro E. cuniculi je odběr krve na sérologické vyšetření. Nechávají se stanovit jak protilátky chronické fáze IgG, tak akutní IgM. Podle výše titrů můžeme určit, zda se jedná o právě probíhající infekci. 

Možnosti terapie

Na výsledky sérologie či dalších vyšetření se někdy čeká několik dní, proto je vhodné zahájit léčbu ihned. Iniciální terapie zahrnuje:

• Fenbendazol (20 mg/kg 2× denně): V případě potvrzení diagnózy pokračujeme v podávání 28 dní. Při dlouhodobém užívání dochází k útlumu kostní dřeně a rozvoji aplastické anémie. Fenbendazol navíc pouze eliminuje E. cuniculi z organismu, ale nezmírňuje klinické příznaky.
• Dexamethason (0,2 mg/kg): Podáváme pouze v akutní fázi pro zmírnění granulomatózního zánětu, který je zodpovědný za klinické příznaky. Dlouhodobé podávání vzhledem k vedlejším účinkům steroidů není vhodné.
• Širokospektrá antibiotika s dobrou prostupností do kostní tkáně. Po vyloučení zánětu středního/vnitřního ucha je můžeme vysadit.
• Podpůrná terapie zahrnující prokinetika, analgetika, infuzní terapii a asistovanou alimentaci je samozřejmostí.

Prognóza

Prognóza je variabilní, při rychlém zahájení terapie je však velmi dobrá. Mírný náklon hlavy může i po terapii přetrvávat, pacientovi to však nesnižuje kvalitu života.

(kasa)

Zdroje:
1. Varga Smith M. Head tilt in a rabbit. Clinician's Brief 2021 Oct: 61−66. Dostupné: https://www.cliniciansbrief.com/article/head-tilt-rabbit
2. Simone-Freilicher E. Management of head tilt in rabbits. The MSPCA–Angell, 2022. Dostupné na: www.mspca.org/angell_services/management-of-head-tilt-in-rabbits