Akutní záchvat u psa − úskalí a chyby v diagnostice, terapeutické možnosti

Úvod

U každého pacienta, který prodělal první generalizovaný záchvat, je třeba zvážit několik faktorů: příčinu vzniku záchvatu, diagnostické možnosti, ochotu a finanční možnosti klienta a celkový zdravotní stav pacienta. Je pak na zvážení, zda postupovat cestou další diagnostiky (MRI), nebo zvolit variantu nasazení antiepileptik a vyčkat. Na modelovém případu si nastíníme oba možné postupy.

Anamnéza a základní vyšetření

7letá kastrovaná samice zlatého retrívra prodělala první záchvat trvající od 30 do 60 vteřin. Během záchvatu upadla na bok, měla plovací pohyby, slintala, měla natažený krk, byla v bezvědomí a pomočila se. Po záchvatu byla dezorientovaná, ale po hodině se již chovala normálně. Majitelé si všimli, že fena je méně aktivní a občas se dívá do prázdna. Další anamnéza neodhalila žádné obtíže či potenciální příčinu záchvatu. Klinické i neurologické vyšetření bylo bez patologického nálezu, stejně tak i laboratorní vyšetření (hematologie, biochemie, vyšetření moči a stanovení parametrů štítné žlázy). Ke zvážení je tedy, zda se jedná o idiopatickou epilepsii, nebo strukturální onemocnění mozku.

Nasazení antiepileptik a další monitorování

První možností je monitorovat pacienta po zbytek dne, nasadit antiepileptika a případně, pokud bude bez záchvatu, propustit domů. V tomto případě se zavedla kanyla, byla podána dávka 2,5 mg/kg fenobarbitalu a vzhledem k absenci dalších záchvatů byla fena večer propuštěna do domácí péče s fenobarbitalem ve stejné dávce po 12 hodinách a instrukcemi pro klienta ohledně jejího monitorování. Po 3 týdnech byla fena bez záchvatu a laboratorní výsledky (včetně hladin fenobarbitalu) byly v referenčním rozmezí. I po 3 měsících byla fena stabilní, avšak krátce poté upadla do status epilepticus a i přes snahu o stabilizaci zemřela. Při následné pitvě byla odhalena velká masa v levém frontálním laloku, histologicky diagnostikována jako meningiom.

MRI mozku, chirurgické řešení a následná radioterapie

Druhou možností je podstoupit předanesteziologické vyšetření a MRI mozku spolu s odběrem mozkomíšního moku. V rámci vyšetření (rtg hrudníku, USG dutiny břišní) před uvedením do anestezie nebyla odhalena primární ani metastatická nádorová ložiska. MRI mozku ukázala T2-hyperintenzní, T1-hypointenzní masu s kontrastním enhancementem v levém frontálním laloku odpovídající meningiomu s mírným edémem v jeho okolí. Varianty následné terapie pro předpokládaný meningiom byly: paliativní terapie, chirurgické odstranění tumoru s histologickým posouzením, radioterapie, chemoterapie nebo kombinace těchto variant. Majitel si vybral chirurgii s radioterapií, následné histologické vyšetření masy potvrdilo, že jde o meningiom. Pacientka po operaci a následné radioterapii žila dalších 18 měsíců s dobrou kvalitou života.

Nejefektivnější postup

Diagnostika v podobě MRI se doporučuje u většiny pacientů se záchvaty z důvodu vyloučení intrakraniálních onemocnění. Meningiomy jsou nejčastějším typem nádorů mozku u psů. Typicky se vyskytují u pacientů starších, ale již byly diagnostikovány i u psů ve věku 16 měsíců. Klinické příznaky se odvíjejí od jejich lokalizace, ale mezi nejčastější patří právě záchvaty. Chirurgie, ozařování a chemoterapie cílí přímo na daný tumor, zatímco paliativní terapie (antikonvulzivní léky a glukokortikoidy) je nasazována z důvodu potlačení sekundárních příznaků tumoru. Radioterapie v kombinaci s chirurgií intrakraniálních meningiomů se ukazuje být nejefektivnější z pohledu následné průměrné doby přežití od stanovení diagnózy.

(hap)

Zdroj: Akin E. Y. Acute seizure in a dog. Clinician’s Brief 2017 Jan. Dostupné na: www.cliniciansbrief.com/article/acute-seizure-dog