Nejen ve Středomoří... už i na Slovensku jsou oba druhy dirofilarií zřejmě endemické!

KOMERČNÍ SDĚLENÍ

Úvod

Dirofilarióza je onemocnění převážně psů způsobené larválními stadii i dospělci hlístice Dirofilaria immitis. Vektorem jsou komáři rodů Aedes, Culex a Anopheles. Psi jsou považováni za definitivní hostitele, D. immitis však může infikovat mnoho různých druhů, včetně původních psovitých šelem (vlky, lišky a kojoty), mnoho druhů kočkovitých šelem a příležitostně i jiné hostitele (jeleny, fretky, mývaly, koně a primáty). I když tyto druhy nejsou definitivními hostiteli, i jediný srdeční červ u některých může způsobit závažné plicní onemocnění, a to zejména u koček. U lidí jsou odumírající dospělí červi spojeni s rozvojem plicních granulomů, které mohou být na hrudních rentgenových snímcích chybně diagnostikovány jako nádory plic.

Zatímco v Česku jsou autochtonní případy Dirofilaria repens hlášeny spíše sporadicky (zaznamenáno šíření z epicentra jižní Moravy na sever a západ) a infekce D. immitis byly dosud potvrzeny pouze jako importované, na Slovensku se podle aktuálních průzkumů oba druhy dirofilarií zřejmě stály endemickými. V Maďarsku jsou dokonce východní oblasti země brány jako hyperendemické. Přitom Slovensko i Maďarsko jsou, stejně jako Středomoří, oblíbenými dovolenkovými destinacemi mnoha Čechů spolu s jejich psy. 

Životní cyklus dirofilarie

1. Začíná zavlečením larev L3 z infikovaného komára do psího hostitele.
2. U psa larvy dozrávají v larvy L4 a poté v dospělé červy, kteří se lokalizují v plicních tepnách, příležitostně v pravé srdeční komoře.
3. Po prepatentním období trvajícím 6−7 měsíců vznikají pohlavním rozmnožováním mikrofilarie, které jsou uvolňovány do krevního oběhu, kde mohou zůstat životaschopné po dobu několika měsíců až let.
4. Komáři živící se krví infikovaného hostitele pozřou mikrofilarie, které pak migrují do Malpighiho kanálků, kde dozrávají v larvy prvního stadia.
5. Nakonec larvy ve slinných žlázách komára dozrají do stadia L3 a stanou se infekčními.

Kočky jsou také ohroženy

Kočky jsou pro D. immitis méně vhodnými hostiteli než psi, většina červů se u koček nevyvine do stadia dospělce, nicméně mohou být nositeli 1−3 dospělců. Tito červi jsou menší než u psů a jen zřídka produkují mikrofilarie, proto jsou infikované kočky často nediagnostikované. U koček však i toto malé množství srdečních červů může vést ke smrti. 

Klinické příznaky u psů 

Závisejí na vývojové fázi parazita, jejich množství a délce trvání. Pacienti dlouhou dobu nevykazují žádné závažné symptomy.

• Subklinické stadium: Normální stav, případně kašel. Malé množství dospělců tolerováno bez příznaků.
• Mírné stadium: Mírná intolerance zátěže, kašel, abnormální poslechový nález plic a mírná anémie.
• Pokročilé stadium: Hubnutí, intolerance zátěže, kašel, dyspnoe, zvýšení klidové dechové frekvence, hepatomegalie, ascites, synkopy, těžká anémie, v krajním případě smrt.
• Kavální syndrom: Velké množství jedinců vede k obstrukci krevního řečiště a dochází k blokování návratu krve do srdce masou červů. Jedinou možností léčby je rychlé chirurgické odstranění srdečních červů. Operace je riskantní a i po ní většina psů umírá. 

Diagnostika

Rychlotesty na antigen dirofilarií: Poměrně jednoduché a snadno proveditelné, testy mají vysokou citlivost a specifičnost. Omezením je nemožnost odhalit infekci během dlouhého prepatentního období a snížená citlivost detekce, pokud je přítomno velmi málo samiček nebo nejsou přítomné vůbec. 

Obr.  Pozitivní rychlotest na antigen

Krevní nátěr: Mikrofilarie lze vizualizovat v plné krvi pomocí přímého nátěru nebo z koncentrované krve pomocí modifikovaného Knottova testu či membránové filtrace. Tato metoda je relativně necitlivá, proto by test neměl být považován za negativní, dokud není vyšetřen alespoň 1 ml krve. Citlivost modifikovaného Knottova testu je vyšší než citlivost přímého nátěru, pokud vzorky obsahují < 50 mikrofilarií na 1 ml plné krve.

Testy na mikrofilarie (pouze jako doplňkové). Mezi jejich limitace patří následující: Přibližně 20 % infikovaných psů nemá mikrofilarie v krvi z důvodu přítomnosti pouze 1 pohlaví červa nebo je infekce prepatentní. Používání makrolidových preventivních přípravků, jež odstraní mikrofilarie z krve léčených psů po několika měsících užívání.

Diagnostiku lze doplnit i o ultrazvukové a rtg vyšetření.

Terapie

Léčebný adulticidní protokol Americké společnosti pro srdeční červy (AHS) doporučuje podávat měsíčně makrocyklický lakton (ivermektin či moxidektin − moxidektin zabíjí také mikrofilarie) a 28denní kúru doxycyklinem (10 mg/kg p.o. každých 12 hodin) v době stanovení diagnózy s injekční aplikací melarsominu (2,5 mg/kg i.m. hluboko do epaxiálního svalu) ve dnech 60, 90 a 91. 

Prevence 

V oblastech výskytu dirofilariózy nebo při plánované cestě do takovýchto oblastí je nutno zahájit profylaxi již u štěňat, obvykle před 8. týdnem věku. Celoroční chemoprofylaxe, a to i v oblastech, kde chladné počasí přerušuje jejich životní cyklus, je rovněž nezbytná. 

Pokud předchozí prevence nebyla odpovídající, je třeba u kombinovaných antiparazitik působících i na dirofilarie postupovat obezřetně. Lze doporučit, aby byl každý pes (od 8 měsíců věku) nejprve otestován. V případě nemožnosti testu potom volíme antiparazitika testovaná i na bezpečnost u již infikovaných psů. Simparica trio (sarolaner, pyrantel, moxidektin) byla v klinických testech hodnocená jako bezpečná i pro infikované psy, a to v dávkách až 3× vyšších, než je maximální doporučená dávka, ve 28denních intervalech po dobu 3 po sobě jdoucích měsíců. Významně snížila počet mikrofilarií a vykazovala i slabou adulticidní aktivitu, přitom nevedla k žádným významným klinickým problémům.

Zprávy o nedostatečné účinnosti makrocyklických laktonů podávaných v preventivních dávkách jsou sice známy (především v USA), příčiny jsou však multifaktoriální a zahrnují nedodržování doporučených postupů, nesprávné dávkování a frekvenci, špatné načasování a interpretaci diagnostických testů a jejich nedostatečnou citlivost a specifičnost. Výzkum také naznačuje, že profylaktická účinnost může záviset i na účinné látce (kombinaci látek) v přípravku a zvoleném dávkovacím režimu. Ve srovnávacích klinických studiích kombinace sarolaner, pyrantel, moxidektin (vs. ivermektin/pyrantel a milbemycin oxim/praziquantel) u bíglů experimentálně infikovaných larvami L3 rezistentního kmene D. immitis zabránila u všech psů produkci mikrofilarií a byla vysoce účinná (97,2 %), významně efektivnější byla i v prevenci vzniku rezistentního kmene dirofilarií při podávání po dobu 6 po sobě následujících měsíců.

(kata)

Zdroje:
1. Juránková J., Šenkyříková Mitková B., Novotná M. et al. Further data on the distribution of Dirofilaria spp. in the Czech Republic in dogs. Folia Parasitol (Praha) 2022; 31 (69): 2022.007, doi: 10.14411/fp.2022.007.
2. Miterpáková M., Hurníková Z., Valentová D., Borková L. Different epidemiological pattern of canine dirofilariosis in two neighboring countries in Central Europe − the Czech Republic and Slovakia. Parasitol Res 2021; 120 (2): 547−552, doi: 10.1007/s00436-020-06995-8.
3. Farkas R., Mag V., Gyurkovszky M. et al. The current situation of canine dirofilariosis in Hungary. Parasitol Res 2020; 119 (1): 129−135, doi: 10.1007/s00436-019-06478-5.
4. Noack S., Harrington J., Carithers D. S. et al. Heartworm disease − overview, intervention, and industry perspective. Int J Parasitol Drugs Drug Resist 2021; 16: 65−89, doi: 10.1016/j.ijpddr.2021.03.004.
5. Mathur S., Malpas P. B., Mahabir S. et al. Safety of Simparica Trio (sarolaner, pyrantel, moxidectin) in heartworm-infected dogs. Parasit Vectors 2023; 16 (1): 119, doi: 10.1186/s13071-023-05700-9.
6. Myers J. A. E., Holzmer S , McCall J. W. et al. Preventive efficacy of six monthly oral doses of Simparica Trio, Heartgard Plus, and Interceptor Plus against a macrocyclic lactone-resistant strain (ZoeLA) of heartworm (Dirofilaria immitis) in dogs. Parasit Vectors 2022; 15 (1): 81, doi: 10.1186/s13071-022-05180-3.
7. Kryda K., Six R. H., Walsh K. F. et al. Laboratory and field studies to investigate the efficacy of a novel, orally administered combination product containing moxidectin, sarolaner and pyrantel for the prevention of heartworm disease (Diroflaria immitis) in dogs. Parasit Vectors 2019; 12 (1): 445, doi: 10.1186/s13071-019-3702-6. 
8. Nejčastější vektorová onemocnění u psů a koček − diagnostika, léčba a prevence v kostce. Veterinární-lékaři.cz, 2024. Dostupné na: www.veterinarni-lekari.cz/novinky/nejcastejsi-vektorova-onemocneni-u-psu-a-kocek-diagnostika-lecba-a-prevence-v-kostce-136871
9. Keep the worms out of your pet’s heart! The facts about heartworm disease. FDA, 2022. Dostupné na: www.fda.gov/animal-veterinary/animal-health-literacy/keep-worms-out-your-pets-heart-facts-about-heartworm-disease
10. Barr M. C., Boynton E. P., Schmidt P. L. et al. Diagnosis of canine heartworm infection. Today's Veterinary Practice, 2011. Dostupné na: https://todaysveterinarypractice.com/parasitology/diagnosis-canine-heartworm-infection/
11. Ames M. K. Diagnosing and treating heartworm infection in dogs. Today's Veterinary Practice, 2022. Dostupné na: https://todaysveterinarypractice.com/parasitology/diagnosing-and-treating-heartworm-infection-in-dogs
12. Feline and Canine heartworm guidelines. American Heartworm Society, 2024. Dostupné na: www.heartwormsociety.org/veterinary-resources/american-heartworm-society-guidelines a www.heartwormsociety.org/resources/54-heartworm-guidelines/377-feline-heartworm-guidelines-2