Krysy jsou lidem podobnější, než byste si mysleli. Například svou vzájemnou ohleduplností…

Expandovaly spolu s námi a žijí v naší těsné blízkosti od nepaměti

Krysy obecné (Rattus rattus) se dostaly do Evropy v prvním století n. l. Nejlépe se na podmínky moderní společnosti adaptoval potkan obecný (Rattus novergicus), který následoval člověka po celém světě. V Evropě se objevil okolo roku 1500, importován byl ze severní Číny a Mongolska. Tito hlodavci rodu Rattus (krysa) měli v průběhu staletí enormní vliv na lidskou civilizaci, a to nejen na rozšíření nemocí. Jejich vysoké zastoupení v lidských aglomeracích odráží i evoluční úspěch lidstva. Rozšířili se s evropským imperialismem a prospívají také v příkopech dnešních válek.

V současnosti jsou téměř všechny divoké krysy označovány jako synantropní, což znamená, že žijí v těsné blízkosti lidí, živí se jejich potravními odpadky a přebytky a používají lidské stavby jako své příbytky. Vztah mezi krysami a člověkem je jedním z příkladů komensalismu, interakce mezi živočichy, z níž jeden prosperuje a druhý jí není ovlivněn. Jedná se termín odvozený z latinského slova commensal, které se dá přeložit jako „hodující u jednoho stolu”.

Schopnost empatie i představivosti

A co je pro krysy výhodou, je zároveň i jejich kletbou, protože lidé odnepaměti pociťují vůči těmto živočichům zášť. Často je spojují se špínou, smrtí a destrukcí. Už od středověku se jich štítili pro jejich zvířeckost projevovanou například bezlimitním sexuálním apetitem a následnou plodností. Zatímco dříve se krys obávali hlavně pro přenos onemocnění, dnes jejich škodlivost získává další rozměry – dokážou například přehryzat kabely pod kapotou auta a učinit ho nepojízdným.

Jenže co když jsou krysy více „lidské“, než si dokážeme představit? Několik odborných studií dokládá, že jsou k jiným jedincům svého druhu schopny empatie. Neurální struktury aktivované při jejích projevech v krysím mozku připomínají ty, které se aktivují i u lidí. Jeden z experimentů například ukázal, že krysa osvobodila svou „kolegyni“ z klece, ačkoliv nebyla motivována žádnou odměnou, a pokud odměnu přesto dostala, část jí schovala pro osvobozenou krysu. Toto nesobecké chování vychází z toho, že krysy žijí ve skupinách tvořených několika generacemi jedinců, takže dokážou vytvářet celoživotní vazby i sdílet sociálně naučené znalosti, např. techniky pro shánění potravy. Dokonce se v jejich případě dá hovořit o jisté formě kultury.

Studie z minulého roku prokázala, že krysy si dokážou představit místa či věci, které se před nimi momentálně nenacházejí. Také v tomto případě lze nalézt značnou podobnost s tím, jak funguje prostorová představivost u lidí. Toto zjištění má navíc dalekosáhlejší důsledky – předpokladem představivosti totiž je, že krysy ve svém myšlení používají koncept minulosti a budoucnosti.

Hledá se cesta pro klidné spolužití

Největší experti na krysy byli často zároveň jejich největší hubitelé, protože poznání jejich života bylo často motivováno snahou o jejich vymýcení. Přesto nejsou současné metody pro kontrolu jejich šíření příliš efektivní. U některých krys se vyvinula rezistence vůči jedům, takže je pozřou, aniž by je usmrtily. Jejich odchyt je obtížný, protože svá teritoria běžně rekolonizují. Globální urbanizace pravděpodobně povede k tomu, že lidé se dostanou do ještě do bližšího kontaktu s krysami než dosud.

S vědomím toho, jak moc jsou krysy podobné lidem, přichází na přetřes otázka, zda nejsou způsoby nakládání s nimi neetické. Jed proti krysám nejčastěji obsahuje antikoagulancia, která způsobují týden až dva po požití fatální interní krvácení. Krysy ale nejsou hloupé, z neznámé potravy pozřou jen vzorek a poté čekají, zda jim či dalším „kolegům“ ublíží. Problémem ovšem je, že v případě antikoagulancií je interval mezi konzumací návnady a smrtí tak dlouhý, že si jej krysy se svými stravovacími návyky nespojí.

Je namístě se zamyslet nad tím, zda existují způsoby, jak žít vedle krys etičtěji. Jejich identifikace je předmětem Urban Rat Projectu, který vznikl na Helsinské univerzitě. V rámci něj se výzkumníci z různých oborů snaží získat hlubší pochopení konfliktu, který se mezi krysami a lidmi odehrává, a na jeho základě založit v budoucnu lepší vzájemný vztah. Projekt například odhalil, že krmení ptactva v lidských aglomeracích láká k našim příbytkům také krysy, které jsou poté zbytečně hubeny za použití jedů a pastí. Pokud se chcete podílet na reálné změně lidského zacházení s krysami, můžete začít tím, že nebudete na veřejných místech odkládat přebytečné jídlo, což sníží riziko přenosu nemocí z krys na lidi a opačně. Na krysí přítomnost je prostě potřeba si zvyknout, protože je jisté, že krysy, sociální a empatická zvířata, budou žít ve stínu lidí i nadále. 

(pok)

Zdroj: Linné T. Rats are more human than you think – and they certainly like being around us. The Conversation, 2023 Dec 4. Dostupné na: https://theconversation.com/rats-are-more-human-than-you-think-and-they-certainly-like-being-around-us-216846