Flebitida, extravazace, okluze a dislokace periferního intravenózního katétru patří mezi nejčastější komplikace při jeho použití. Tým britských odborníků z Royal Veterinary College nyní přišel s novými rizikovými faktory, které se na těchto komplikacích mohou podílet, a to s cílem zvýšit úroveň veterinární péče. Stručně shrnujeme hlavní body z jejich recentní publikace.

V dnešním vydání „jednohubek“ z výzkumu se dozvíte, co jsme v poslední době zjistili o našich osrstěných nejbližších příbuzných a jak nám malé rybky pomáhají s poznáním proteinů přispívajících ke stárnutí mozku.

Idiopatická cystitida (FIC) je jedním z nejběžnějších problémů koček, s nimiž se veterinární lékaři setkávají. Jde o onemocnění, které se týká dolních močových cest (DMC), ale nikoliv přímo o chorobu DMC jako takových. Hlavní příčinou bývá nadměrné vystavení stresu. Léčba zahrnuje především úpravu prostředí s cílem snížit stres, klíčovou roli má rovněž strava a pitný režim. V některých případech je nutná i medikamentózní terapie. Nabízíme jednoduché a přehledné vodítko pro praxi

V dnešním dílu jednohubek jsme pro vás vybrali několik zajímavostí z recentních výzkumů na myších modelech: Dozvíte se, co dělají s mozkem mikroplasty, jak se mozek rozhoduje, jestli má vytrvat, nebo to raději vzdát, jak souvisí chlupatá myš s arktickým slonem… a nakonec vás seznámíme s experimentální omlazující kůrou. Tak si nechte chutnat a ať vám tento týden nepřinese žádné vrásky!

Následující text přináší stručný a přehledný souhrn aktuálně vydaných doporučení World Small Animal Veterinary Association (WSAVA) týkajících se vakcinačních schémat u psů a koček a přehled změn oproti poslednímu vydání v roce 2016.

Tablety s obsahem maropitantu představují účinnou formou prevence a léčby zvracení u psů vyvolaného rozličnými příčinami včetně kinetózy. Následující stručný přehled shrnuje možnosti jejich využití v praxi − indikace, dávkování a způsob podání i bezpečnostní hlediska.

Deprese, úzkost, a dokonce i autismus jsou v humánní medicíně v posledních letech spojovány s nerovnovahou ve střevním mikrobiomu. Střevní mikrobiom psů je přitom tomu lidskému podobný více než myšímu či prasečímu. Poruchy chování psů se navíc staly jedním z nejčastějších problémů, přičemž i zde se postupně prokazuje, že se dysbióza střev může významně podílet na jejich vzniku. Inovativní bakteriální terapeutické přístupy se tak stávají slibnou oblastí výzkumu a jistě připraví půdu pro nové přístupy k těmto problémům.