Střevní dysbióza (nejen) u psů: etiopatogeneze a aktuální možnosti diagnostiky i léčby v kostce
Dysbióza je definována jako alterace ve složení a/nebo v rozmanitosti mikroorganismů. Klíčové pro střevní dysbiózu je nejen snížení či zvýšení počtu určitých bakterií, ale také snížení funkce mikrobiomu. U některých pacientů může být dysbióza příčinou průjmu, zatímco u jiných představuje spíš následek základního intestinálního onemocnění. Střevní dysbióza bývá spojována se systémovými onemocněními u lidí (např. diabetem či obezitou) a podobné procesy jsou aktuálně zkoumány také ve veterinární medicíně. Jaké jsou příčiny a následky tohoto stavu a jaké máme aktuálně diagnostické i terapeutické možnosti, kdy jsou namístě ATB a kdy nikoliv? Stručně a prakticky shrnujeme v následujícím textu.
Role mikrobiomu ve zdraví i nemoci
Mikrobiom střeva zahrnuje genom všech mikroorganismů žijících v gastrointestinálním traktu (bakterie, viry, houby, protozoa, archea). Nejhojněji jsou zastoupeny bakterie, přičemž u každého zdravého zvířete existují individuální rozdíly v zastoupení bakteriálních druhů. Střevní mikrobiom je důležitý metabolický orgán, klíčový pro zdraví hostitele. Přispívá k řadě fyziologických procesů v těle, včetně modulace imunitního systému, ochrany před patogeny a metabolizace důležitých složek potravy.
Střevní mikrobiom má, mimo jiné, důležitou roli v metabolismu žlučových kyselin, protože střevní bakterie konvertují primární žlučové kyseliny, jež se dostávají do tlustého střeva, na sekundární žlučové kyseliny. Sekundární žlučové kyseliny se aktivací různých receptorů významně podílí na regulaci homeostázy hostitele. Dysbióza může vyústit v neschopnost mikroorganismů konvertovat primární žlučové kyseliny na sekundární, což vede ke zvýšenému množství primárních žlučových kyselin v tlustém střevě a u lidí může způsobovat sekreční průjmy.
Diagnostické metody
Protože většina střevních mikroorganismů tlustého střeva je striktně anaerobní, nelze je kultivovat běžnými bakteriologickými metodami. Alternativní diagnostickou metodou, využitelnou u psů, je stanovení indexu dysbiózy − jedná se o nový diagnostický přístup založený na kvantitativní (real-time) polymerázové řetězové reakci (PCR). Index dysbiózy může kvantifikovat střevní dysbiózu měřením nadbytku 7 bakteriálních taxonů, o nichž je známo, že při onemocněních gastrointestinálního traktu podléhají změnám.
Aktuálně nejčastěji využívaným diagnostickým testem pro detekci dysbiózy v tenkém střevě u psů a koček je měření sérových koncentrací kobalaminu a kyseliny listové.
Možnosti terapie
Vzhledem k tomu, že střevní dysbióza hraje důležitou roli v patogenezi různých nemocí, je důležitá normalizace a obnovení funkce mikrobiomu. Střevní mikrobiom může být modulován prebiotiky, probiotiky, synbiotiky, antibiotiky a/nebo fekální mikrobiální transplantací (FMT). Rozdíly ve složení mikrobiomu pacienta mohou vést k individuální odpovědi na odlišné terapeutické přístupy.
Antibiotika: kdy ano a kdy ne?
Přítomnost dysbiózy se nerovná okamžité nutnosti antibiotické léčby, protože mnoho pacientů (např. psi s průjmem reagujícím na krmivo) může trpět sekundární dysbiózou v důsledku základní gastrointestinální patologie. Doporučuje se postupný terapeutický přístup, obzvlášť u psů s chronickou enteropatií. Antibiotická léčba by měla být zahájena pouze v případě, kdy selžou ostatní terapeutické přístupy. Ačkoliv mohou příznaky gastrointestinálního onemocnění po několika dnech antibiotické terapie vymizet, výsledkem může být dlouhodobá a závažná změna ve složení a diverzitě mikrobiomu.
FMT
Fekální mikrobiální transplantace spočívá v transplantaci trusu zdravého dárce do střevního traktu pacienta za účelem dosažení normalizace střevního mikrobiomu a zlepšení klinických příznaků. Donor musí být zdravý, bez gastrointestinálního onemocnění, měl by mít normální nutriční stav (BCS) a normální fekální skóre, normální složení střevního mikrobiomu, neměl by být léčen antibiotiky a ideálně by měl být krmen hypoalergenní dietou. Před fekální transplantací by měl být trus dárce vyšetřen na parazity, enteropatogeny a normální mikroorganismy a metabolismus žlučových kyselin. Screening dárce by se měl opakovat přibližně každých 6 měsíců po celou dobu, po kterou je pes donorem.
Ve veterinární medicíně zatím máme málo dat ohledně fekální mikrobiální transplantace. FMT může sloužit jako doplňková terapie v případě souběžné gastrointestinální patologie. U chronických enteritid se doporučuje opakování FMT. U akutních enteritid bývá úspěšnost FMT vyšší. Například u štěňat s parvovirovou enteritidou bylo po FMT pozorováno rychlejší klinické zotavení, snížená úmrtnost a kratší doba hospitalizace
(zaru)
Zdroj: Ziese A. L., Suchodolski J. S. Intestinal dysbiosis. Clinician’s Brief 2019 Jan; 33−37. Dostupné na: https://files.brief.vet/2018-12/Intestinal%20Dysbiosis.pdf
Líbil se Vám článek? Rádi byste se k němu vyjádřili? Napište nám − Vaše názory a postřehy nás zajímají. Zveřejňovat je nebudeme, ale rádi Vám na ně odpovíme.