Minimálně invazivní techniky odstraňování urolitů u psů a koček

Úvod

V posledních letech dochází ve veterinární medicíně k významnému posunu v přístupu k léčbě urolitiázy u psů a koček. Tradiční chirurgické metody jsou stále častěji nahrazovány minimálně invazivními technikami, které nabízejí řadu výhod, včetně snížení rizika komplikací, rychlejšího zotavení a kratší doby hospitalizace.

Diagnostika urolitiázy

Urolitiáza, tedy tvorba močových kamenů, je běžným problémem u psů i koček. Příznaky mohou zahrnovat časté močení, hematurii, dysurii nebo úplnou obstrukci močových cest. Pro přesnou diagnostiku je nezbytné provést důkladné klinické vyšetření doplněné o zobrazovací metody, jako jsou ultrasonografie či rentgenografie. Analýza moči může odhalit přítomnost krystalů a pomoci určit složení urolitů, což je klíčové pro volbu vhodné terapie.

Tradiční chirurgické metody a jejich limitace

Klasická chirurgická intervence, jako je cystotomie či uretrotomie, byla při odstraňování urolitů dlouho standardem. Tyto zákroky však nesou riziko komplikací, jakými jsou únik moči, tvorba striktur, infekce nebo neúplné odstranění kamenů. Studie uvádějí, že komplikace spojené s tradiční chirurgickou cystotomií se vyskytují až ve 37–50 % případů, přičemž průměrná doba hospitalizace činí 4 dny.

Minimálně invazivní techniky

Současné trendy ve veterinární medicíně směřují k využívání méně invazivních metod odstranění urolitů. Volba ideální techniky se řídí mimo jiné velikostí urolitů a velikostí a pohlavím pacienta. Obecně nejproblematičtější pacienti jsou kocouři kvůli malému průsvitu uretry v penilní části.

Mezi hlavní metody patří:

1. Vylučovací urohydropropulze (VUH): Tato metoda je vhodná pro malé urolity a spočívá v naplnění močového měchýře sterilním roztokem, následovaném manuální expresí moči za současné mechanické stimulace, což umožňuje vyloučení kamenů přes uretru. Z důvodu užšího průměru uretry je omezené použití u psů-samců a metoda by se neměla využívat u kocourů. 
2. Cystoskopické odstranění pomocí košíčku: Použití cystoskopu vybaveného košíčkem umožňuje vizualizaci a přímé odstranění urolitů z močového měchýře či uretry. Tato technika je vhodná pro středně velké kameny a vyžaduje odpovídající vybavení a zkušenosti operatéra. Podobně jako u urohydropropulze je u samců limitující průměr uretry.
3. Intrakorporální litotripse: Tato metoda využívá laserovou energii k fragmentaci větších urolitů na menší části, které lze následně odstranit pomocí VUH nebo cystoskopicky. Je zvláště užitečná u tvrdých kamenů, které nelze odstranit vcelku.
4. Perkutánní cystolitotomie (PCCL): Tato technika zahrnuje vytvoření malého kožního řezu a zavedení trokaru přímo do močového měchýře, což umožňuje přímé odstranění urolitů. PCCL kombinuje výhody minimální invazivity s možností odstranění větších kamenů. Metoda nemá žádné omezení vztahující se k velikosti a pohlaví pacienta.

Výhody minimálně invazivních metod

Minimálně invazivní přístupy nabízejí oproti tradiční chirurgii několik výhod:

• Nižší riziko komplikací: Menší invazivita snižuje pravděpodobnost pooperačních komplikací, jakými jsou infekce, krvácení či tvorba striktur.
• Rychlejší zotavení: Pacienti se obvykle zotavují rychleji a vyžadují kratší dobu hospitalizace.
• Lepší vizualizace: Použití endoskopických nástrojů umožňuje přímou vizualizaci močových cest, což zvyšuje pravděpodobnost úplného odstranění urolitů.

Indikace a kontraindikace

Volba vhodné metody závisí na několika faktorech, včetně velikosti, počtu a umístění urolitů, celkového stavu pacienta a dostupnosti vybavení. Například urohydropropulze je ideální pro malé kameny u pacientů bez obstrukce uretry, zatímco intrakorporální litotripse je vhodná pro větší či tvrdší kameny. Je důležité pečlivě zvážit kontraindikace jednotlivých metod a přizpůsobit léčbu individuálním potřebám pacienta.

Prevence recidivy

Po úspěšném odstranění urolitů je klíčové zaměřit se na prevenci jejich recidivy. To zahrnuje identifikaci a eliminaci predispozičních faktorů, jako jsou infekce močových cest či metabolické poruchy. Analýza složení urolitů poskytuje cenné informace pro nastavení vhodné prevence, včetně dietních opatření a pravidelného monitorování pacienta.

Závěr

Minimálně invazivní techniky představují moderní a efektivní přístup k léčbě urolitiázy u psů a koček. Jejich správná aplikace vyžaduje důkladné zhodnocení každého případu, adekvátní vybavení a zkušenosti ošetřujícího personálu. Po odstranění urolitů je vždy zapotřebí nastavit adekvátní preventivní režim v podobě diety, medikace a pravidelných kontrol složení moči.

(zar)

Zdroje:
1. Dunn M. Minimally invasive bladder urolith removal. Vetfocus, 2019. Dostupné na: https://vetfocus.royalcanin.com/en/scientific/minimally-invasive-bladder-urolith-removal
2. Clarke D. L., Cléroux A. Minimally invasive management of urilithiasis. University of Pennsylvania, School of Veterinary Medicine, 2019. Dostupné na: www.vet.upenn.edu/docs/default-source/penn-annual-conference/pac-2019-proceedings/companion-animal-track-2019/companion-animal-track-2019/dr-clarke-dr-cleroux---challenging-urinary-and-respiratory-cases.pdf