Nozokomiální infekce spojené se zaváděním močového katétru

Etiopatogeneze problému

Zdraví jedinci mají různé mechanismy přirozené obrany proti bakteriím způsobujícím infekci. Mezi ně patří pravidelné vyprazdňování močového měchýře, odlučování epitelových buněk močového traktu a ochranná epitelová vrstva hlenu. Přítomnost bakterií aktivuje ochranné mechanismy močového systému: spustí se imunitní odezva, sníží se dostupnost železa (nutného pro bakteriální růst) a hodnota pH, zvýší se osmolalita moči a koncentrace močoviny. Kyselost, vysoká osmolalita a přítomnost močoviny redukuje přežití bakteriálních patogenů.

Zavedení močového katétru narušuje přirozenou obranu těla proti infekci. Foleyho katétry traumatizují a narušují ochrannou glykosaminoglykanovou vrstvu a slizniční výstelku močového měchýře. Katétry rovněž mohou být zdrojem bakterií kolonizujících močový měchýř.

Nejčastějšími bakteriemi izolovanými od psů s infekcí močového traktu jsou E. coli, následně Staphylococcus sp. a Enterococcus sp. Bakterie jsou často nalézány u zakatetrizovaných pacientů, ale je důležité odlišit subklinickou bakteriurii od infekce. Pokud chybějí příznaky infekce nebo významné abnormality v moči, bakteriurie není důvodem k poplachu. Nicméně pokud jsou klinické příznaky (např. horečka) přítomné, infekci bychom měli předpokládat a moč vyšetřit pro přítomnost pyurie. Rizikovými faktory pro bakteriurii jsou: vyšší věk pacienta, delší doba zavedení katétru a zejména souběžné podaní antibiotik, které zvyšuje pravděpodobnost výskytu bakteriurie o 454 %. Riziko vzniku močové infekce je relativně nízké, pokud je katétr zaveden po dobu kratší než 3 dny, zejména jsou-li dodrženy zásady asepse.

U koček je zavádění močového katétru poměrně časté, zejména při léčbě a uvolnění obstrukce uretry. Přesto se u nich zdá být nižší pravděpodobnost vzniku močové infekce po zavedení katétru než u psů. Studie ukazují, že bakteriální infekcí je způsobeno 2–12 % onemocnění močového traktu u koček.

Tipy pro snížení rizika infekce při zavádění močového katétru

• Zavádějte močový katétr, pouze pokud je to nezbytné:
  • snížená mobilita pacienta z důvodu nedávného traumatu či chirurgického zákroku;
  • potřeba monitorování výdeje moči (např. oligurie);
  • potřeba prevence distenze močového měchýře.

• Poučte veškerý personál o správné technice zavedení katétru aseptickým přístupem
• Využíván by měl být uzavřený sběrný systém s možností drenáže přes distální port, ne z místa připojení katétru.
• Při vyprazdňování vaku s močí používejte rukavice; port, přes který je moč odpouštěna, by se předtím měl otřít ředěným roztokem chlorhexidinu.
• Dle autorových zkušeností by se měl katétr každých 48 hodin vyměnit; je-li zaznamenána vysoká kontaminace, pak i dříve.
• Pokud je to možné, vyvarujte se podání antibiotik.
• Jestliže jsou zaznamenány změny vzhledu moči (zákal, krvácení, silný zápach) nebo se u pacienta rozvinou příznaky infekce (např. horečka, leukocytóza), odeberte moč cystocentézou a posuďte případnou přítomnost bakterií. Moč by pro vyšetření neměla být odebrána ze sběrného vaku či katétru, jelikož přítomnost bakterií ve sběrném systému nemusí znamenat infekci. Moč bychom měli poslat na kultivaci a stanovit citlivost.
• Každé 4 hodiny očistěte okolí penisu či vulvy a externí katétr s hadičkou ředěným roztokem chlorhexidinu.
• Aseptický přístup a rukavice by měly být použity i při vytažení katétru.
• Všichni pacienti, kterým byl v minulosti zaveden močový katétr, by měli být monitorováni pro možné příznaky močové infekce. Těmito příznaky mohou být polakisurie, hematurie, strangurie nebo horečka.

Závěr

Močový katétr je ve veterinární praxi potřebný pro mnoho pacientů, ale může také zvyšovat riziku vzniku močové infekce. Proto rozumná volba pacienta a svědomitý management může snížit riziko morbidity spojené s jeho užitím.

(hap)

Zdroj: O’Neill K. E., Labato M. A. Urinary catheters & infection, Clinicians’s Brief 2015 Nov. Dostupné na: www.cliniciansbrief.com/article/urinary-catheters-infection