Osteoartritida u psů a pokroky v její terapii

Etiopatogeneze a klinický obraz OA

Osteoartritida (OA) je progresivní degenerativní onemocnění synoviálních kloubů charakterizované bolestí, sníženou pohyblivostí, destrukcí kloubní chrupavky a remodelací kostí.

Primární (idiopatická) OA se objevuje bez předchozího traumatu či onemocnění a je u psů i koček spíše vzácnější.

Sekundární OA je naopak velmi častá a může být způsobena traumatem kloubu (fraktury, poškození vazu), zánětem (infekčním, imunitně zprostředkovaným), kongenitálními a vývojovými abnormalitami (osteochondritis dissecans, dysplazie kyčle aj.) nebo metabolickými, endokrinními, neuropatickými, neoplastickými či iatrogenními příčinami. Psi zaujímají nefyziologické postoje ve snaze ulevit si od bolesti, což může vést k dalšímu zhoršení daného stavu.

COAST − nástroj pro včasnou diagnostiku

OA je velmi často řešena až v pokročilém stadiu a věku zvířete. Nová standardizovaná metoda diagnostiky osteoartritidy COAST (Canine OsteoArthritis Staging Tool) proto cílí na její včasnou diagnostiku s cílem co nejdříve zlepšit kvalitu života postiženého zvířete. Rozlišuje celkem 5 stupňů OA a zaměřuje se i na rizikové faktory z hlediska jejího vzniku: plemeno (vysoká prevalence dysplazie kyčle, lokte, chondrodysplazie), nadváha, vysoká fyzická aktivita (agility), dřívější anamnéza kulhání (poranění kloubů, chirurgický zákrok), věk.

• Stupeň 0: klinicky normální, bez rizikových faktorů OA
• Stupeň 1: klinicky normální, ale s přítomností rizikových faktorů OA
• Stupeň 2: lehká forma OA
• Stupeň 3: střední forma OA
• Stupeň 4: těžká forma OA

Limitace stávajících modalit léčby OA

Výrazný posun v řešení OA však není podmíněn jen včasnou diagnostikou, ale i pokroky v samotné terapii. Klasický přístup v managementu OA v současné době zahrnuje úpravu hmotnosti a fyzické aktivity, podávání nutraceutik, chirurgické řešení a farmakoterapii v podobě nesteroidních antirevmatik (NSAIDs), případně kortikosteroidů.

Tato léčiva sice dokáží ulevit od bolesti, zároveň ovšem mají řadu vedlejších účinků, přičemž u některých z nich se uvažuje i o negativním vlivu na samotné chondrocyty. Předpokládá se, že pokles syntézy proteoglykanů a útlum metabolismu chondrocytu pod vlivem vybraných NSAIDs a kortikosteroidů tak přes zdánlivé zlepšení klinického stavu vede k akceleraci degenerace samotné chrupavky. V řadě případů navíc není úleva od bolesti při použití monoterapie NSAIDs dostatečná. Dosavadní terapeutické možnosti tak mají své zásadní limity a vedly k hledání nových efektivnějších a bezpečnějších způsobů léčby OA.

Monoklonální protilátky jako další krok v terapii

Velmi slibné výsledky v této oblasti má použití monoklonálních protilátek (bedinvetmab) cílících na klíčový mediátor bolesti − nervový růstový faktor (NGF). Ten je u savců uvolňován v kloubech postižených osteoartritidou a plní důležitou roli v aktivaci signálu bolesti. Bedinvetmab vazbou na NGF brání jeho vazbě na tropomyozinovou receptorovou kinázu A (TrkA), což má za následek nejen redukci bolesti, ale i snížené uvolňování prozánětlivých mediátorů, dalšího NGF a redukci neurogenního zánětu.

Bedinvetmab se podává injekčně (s.c.) 1× měsíčně. Zlepšení stavu zvířete majitelé často uvádějí již 1 týden od aplikace první dávky. Nejsou známy žádné lékové interakce ani nežádoucí vedlejší účinky (kromě vzácně se vyskytujících mírných reakcí v místě vpichu). Vzhledem k těmto faktům se terapie bedinvetmabem stává velmi zajímavým a v současné době již i ověřeným nástrojem úspěšné léčby bolesti doprovázející OA.

Na další novinky a ověření jejich bezpečnosti a účinnosti si musíme ještě nějakou dobu počkat (radiosynovektomie, kmenové buňky, plazma bohatá na krevní destičky...), nicméně ani v jednom případě se nejedná o tak jednoduchou aplikaci jako v případě bedinvetmabu. 

Závěr

Současným trendem v řešení OA je nejen její včasná diagnostika a prevence (myslet na OA již u štěňat vybraných plemen, pravidelný screening), ale také optimalizace následné léčby tak, aby tento celoživotní problém měl jen minimální negativní dopad na welfare a celkové zdraví daného zvířete. Použití preparátu na bázi monoklonálních protilátek (bedinvetmab), jež se z těla odbourávají bez zbytečné zátěže na klíčové orgány, tak představuje významný krok kupředu v terapii bolesti provázející OA.

(kata)

Zdroje:
1. Corral M. J., Moyaert H., Fernandes T. et al. A prospective, randomized, blinded, placebo-controlled multisite clinical study of bedinvetmab, a canine monoclonal antibody targeting nerve growth factor, in dogs with osteoarthritis. Vet Anaesth Analg 2021; 48 (6): 943−955, doi: 10.1016/j.vaa.2021.08.001.
2. McLaughlin R. Management of chronic osteoarthritis pain. Vet Clin Small Anim Pract 2000; 30 (4): 933−949, doi: 10.1016/s0195-5616(08)70016-0.
3. Cachon T., Frykman O., Innes J. F. et al.; COAST Development Group. Face validity of a proposed tool for staging canine osteoarthritis: Canine OsteoArthritis Staging Tool (COAST). Vet J 2018; 235: 1−8, doi: 10.1016/j.tvjl.2018.02.017.
4. Enomoto M., Mantyh P. W., Murrell J. et al. Anti-nerve growth factor monoclonal antibodies for the control of pain in dogs and cats. Vet Rec 2019; 184 (1): 23, doi: 10.1136/vr.104590.
5. Brandt K. D. Effects of nonsteroidal anti-inflammatory drugs on chondrocyte metabolism in vitro and in vivo. Am J Med 1987; 83 (5A): 29−34, doi: 10.1016/0002-9343(87)90848-5.
6. Abrams G. D., Chang W., Dragoo J. L. In vitro chondrotoxicity of nonsteroidal anti-inflammatory drugs and opioid medications. Am J Sports Med 2017; 45 (14): 3345−3350, doi: 10.1177/0363546517724423. 
7. Euppayo T., Siengdee P., Buddhachat K. et al. Effects of low molecular weight hyaluronan combined with carprofen on canine osteoarthritis articular chondrocytes and cartilage explants in vitro. In Vitro Cell Dev Biol Anim 2015; 51 (8): 857−865, doi: 10.1007/s11626-015-9908-9. 
8. Euppayo T., Punyapornwithaya V., Chomdej S. et al. Effects of hyaluronic acid combined with anti-inflammatory drugs compared with hyaluronic acid alone, in clinical trials and experiments in osteoarthritis: a systematic review and meta-analysis. Review BMC Musculoskelet Disord 2017; 18 (1): 387, doi: 10.1186/s12891-017-1743-6.
9. Anderson K. L., Zulch H., O'Neill D. G. et al. Risk factors for canine osteoarthritis and its predisposing arthropathies: a systematic review. Front Vet Sci 2020; 7: 220, doi: 10.3389/fvets.2020.00220.
10. Burns K. Getting ahead of osteoarthritis in pet. JAVMA news, 2020 Dec 9. Dostupné na: www.avma.org/javma-news/2021-01-01/getting-ahead-osteoarthritis-pets
11. Millis D. Multimodal pain management for canine osteoarthritis. Today's Veterinary Practice, 2021 Sep-Oct. Dostupné na: https://todaysveterinarypractice.com/multimodal-pain-management-for-canine-osteoarthritis
12. SPC Librela. Dostupné na: www.ema.europa.eu/en/documents/product-information/librela-epar-product-information_cs.pdf