Myokarditida jako projev neosporózy u psa

Neosporóza

Neosporóza je parazitární onemocnění způsobené prvokem Neospora caninum, jenž byl poprvé popsán před necelými 30 lety. Vyskytuje se celosvětově a infikuje psy a ostatní psovité šelmy, jako jsou kojoti, lišky a divocí psi. Neosporóza však může postihovat i skot, u kterého je příčinou abortů, ovce, kozy, koně a vysokou zvěř. Nejsou informace o výskytu u člověka − pokud u něj k infekci dochází, je zřejmě subklinická. Psi mohou být mezihostiteli i definitivními hostiteli parazita, přenos u nich může být horizontální (prostřednictvím pozření infikovaných tkání) i vertikální (transplacentární). Prevalence onemocnění se v různých oblastech pohybuje mezi 0,5 % a více než 30 %.

Nejběžnější manifestací neosporózy jsou u psů periferní a centrální neurologické symptomy, jako paréza či paralýza předních končetin, ataxie, poruchy chůze, změna chování, slepota, naklánění hlavy, třes, křeče, ale byly popsány i aborty a náhlá smrt. Většina případů výskytu klinických příznaků byla hlášena u psů do 1 roku věku. Neospora caninum napadá i další tkáně včetně srdce, plic, gastrointestinálního traktu a kůže a vede tak k myokarditidě, pneumonii, pankreatitidě, hepatitidě nebo dermatitidě. Neosporóza může být diagnostikována sérologicky metodou nepřímé imunofluorescenční reakce (IFAT), přímé aglutinace nebo ELISA. Jen vzácně byly popsány případy psů, kteří jako definitivní hostitelé vylučovali oocysty bez vývoje projevů celkové infekce a sérokonverze.

Kazuistika

Práce publikovaná v roce 2015 popisuje případ feny amerického stafordšírského teriéra s klinicky a laboratorně potvrzenou myokarditidou, u které byla sérologicky diagnostikována neosporóza. Zvíře bylo přivezeno k veterinárnímu ošetření po náhlých kolapsových stavech a zástavě dechu, která se spontánně upravila. Bylo neschopné stát, vyšetření ukázalo bledost sliznic, tachykardii (240 tepů/minuta), nepravidelný pulz, frekvenci dechu 60/minuta. Na EKG záznamu byly přítomné záchvaty polymorfní ventrikulární arytmie. Rtg vyšetření hrudníku ukázalo mírné rozšíření srdečního stínu bez známek městnání v plicních žilách. Poslechový nález na plicích byl normální. Laboratorně byla zjištěna polycytémie a zvýšení aktivity AST a ALT.

Na základě abnormalit na EKG byl podán i. v. lidokain (2 mg/kg jako bolus následovaný infuzí o rychlosti 50 μg/kg/min), dále kyslík a infuze náhradních roztoků. Druhý den byla fena klinicky bez potíží a schopná chodit a pít. Další provedené EKG vyšetření ukázalo předčasné ventrikulární komplexy. Echokardiograficky byla zjištěna mírná aortální a mitrální regurgitace (při výskytu předčasných ventrikulárních komplexů). Kontinuální monitorování EKG zachytilo několik forem supraventrikulárních a ventrikulárních arytmií. Bylo zahájeno podávání amiodaronu (7 mg/kg 2× denně p. o.).

Během 3. dne se stav včetně arytmií zlepšil. Krevní obraz se normalizoval, biochemické hodnoty se vrátily k normálu. Bylo ukončeno podávání lidokainu. Podle anamnézy a dalších testů byla stanovena diagnóza myokarditidy. Byla zjištěna zvýšená hodnota troponinu T, sérologická pozitivita protilátek proti Toxoplasma gondii (IgM negativní, IgG 1 : 40) a Neospora caninum (IgM 1 : 20, IgG 1 : 80), zatímco protilátky proti Bartonella henselae a Borrelia burgdorferi byly negativní.

Na EKG ze 4. dne bylo zaznamenáno několik monomorfních předčasných ventrikulárních komplexů, klinický stav feny byl normální. Na základě sérologické pozitivity protilátek proti N. canninum bylo zahájeno podávání klindamycinu (24 mg/kg 2× denně p. o.), pokračovalo se s podáváním amiodaronu a zvíře bylo propuštěno z veterinární nemocnice.

Při kontrole po 14 dnech byly všechny biochemické parametry, krevní obraz i hodnoty troponinu T normální, došlo ke snížení titrů protilátek proti N. canninum, arytmie se významně upravila. Byl vysazen klindamycin a bylo doporučeno ještě měsíc pokračovat v podávání amiodaronu. Po 3 měsících byl stav feny normální. Titry protilátek proti T. gondii zůstaly zvýšené, v případě N. canninum byly negativní. Podle autorů studie a dostupné literatury jde o jeden z mála případů tohoto onemocnění, kdy došlo k úspěšnému vyléčení.

Závěr

Kazuistika ukázala, že v případě myokarditidy u psů je potřeba diferenciálnědiagnosticky zvážit možnost neosporózy. Toto onemocnění může být úspěšně léčeno pomocí antiarytmik, klindamycinu a podpůrné léčby.

(blu)

Zdroj:
Agudelo C. F., Petrášová J., Honajzerová P. Suspected neospora-associated myocarditis in a dog. Acta Vet Brno 2016; 85: 085–090, doi: 10.2754/avb201685010085.