Kazuistika: Fibrinózní perikarditida u kočky jako sekundární projev bakteriální infekce
Onemocnění perikardu z různých příčin se u koček běžně nevyskytuje, studie udávají celkový výskyt od 1 do 2,3 %. Infekční perikarditida se vyskytuje zřídka, příčiny zahrnují infekci zubů, pneumonii, absces, peritonitidu, pyometru nebo jsou idiopatické. Fibrinózní perikarditida je u koček velmi vzácná. Jeden z těchto případů popsali ve své recentně publikované kazuistice japonští autoři.
Anamnéza
Krátkosrstá kočka, kastrovaná, stará 3 roky byla předvedena kvůli týden trvající letargii, anorexii, dušnosti a hubnutí. Neprodělala žádné trauma.
Diagnostický postup
Fyzikálním vyšetřením byla diagnostikována jen tachykardie (224 tepů/min), tachypnoe (32 dechů/min), letargie a zhoršený výživný stav (na stupnici 3/9). Laboratorně byla zjištěna anémie, neutrofilie, hypoalbuminémie, hyperglobulinémie a nízká hodnota urey v krvi. Testy na FIV a FeLV byly negativní. Rentgen hrudníku odhalil zvětšenou siluetu srdce kulovitého tvaru, velký objem pleurální efuze a dorzální deviaci trachey. Echokardiografie prokázala zesílení perikardu s menším množstvím perikardiální efuze a velké množství pleurální efuze.
Provedenou thorakocentézou bylo získáno asi 100 ml pleurální efuze, analýzou bylo upřesněno, že se jedná o exsudát. Bakteriologická aerobní i anaerobní kultivace efuze byla negativní. Ve vzorku perikardu odebraného tenkojehlovou aspirací bylo cytologickým vyšetřením diagnostikováno velké množství degenerovaných neutrofilů s menším množstvím makrofágů, lymfocytů a fibroblastů. Nebyly nalezeny nádorové buňky ani bakterie. Vyšetření efuze metodou PCR neprokázalo virus FIP, titr felinního koronaviru činil 1 : 200.
Průběh terapie
Kočka byla léčena ampicilinem 20 mg/kg intravenózně 2× denně a dostávala infuzi Ringer-laktátu. Klinické příznaky se však nezlepšily a rentgen hrudníku odhalil recidivu pleurální efuze 6. den hospitalizace. Opakovanou thorakocentézou bylo odsáto asi 100 ml pleurální efuze. Kočka vykazovala hypotermii (35,9 °C). Terapie byla rozšířena o enrofloxacin 5 mg/kg subkutánně 1× denně, furosemid 2 mg/kg subkutánně 2× denně a benazepril hydrochlorid 0,83 mg/kg perorálně 1× denně. Navzdory terapii kočka uhynula 7. den hospitalizace za příznaků dyspnoe.
Výsledky pitvy a histopatologického vyšetření
Pitva odhalila ascites (velké množství zakaleného modifikovaného transsudátu) a pleurální efuzi. Srdce bylo opouzdřeno světle žlutou fibrinózní vrstvou, na průřezu byl epikard pokryt asi 0,5−1 cm silnou vrstvou fibrinu, kterou nebylo snadné oddělit. Byl nalezen 1,5 cm velký absces přiléhající na perikard a na kraniální segment levého kraniálního plicního laloku. Histopatologické vyšetření potvrdilo výraznou exsudaci fibrinu s infiltrací neutrofilů a koloniemi bakterií lokalizovanou na epikardu. Mezi epikardem a fibrinózní vrstvou se nacházela organizovaná granulační tkáň.
Závěr
Na základě morfologie a bakteriologického vyšetření po pitvě byla za pravděpodobného původce infekce označena Moraxella osloensis. Pouze empirické podávání antibiotik bez chirurgického řešení může být v terapii fibrinózní perikarditidy nedostačující. Prognóza fibrinózní perikarditidy je obecně špatná.
(rej)
Zdroj: Tagawa M., Kurashima C., Shimbo G. et al. Fibrinous pericarditis secondary to bacterial infection in a cat. J Vet Med Sci 2017 Jun; 79 (6): 957−961, doi: 10.1292/jvms.17-0051.
Líbil se Vám článek? Rádi byste se k němu vyjádřili? Napište nám − Vaše názory a postřehy nás zajímají. Zveřejňovat je nebudeme, ale rádi Vám na ně odpovíme.