Jaké máme možnosti využití pentoxifylinu v dermatologii psů?

Mechanismus působení pentoxifylinu a jeho dávkování

Pentoxifylin je methylxanthinový derivát, který inhibuje fosfodiesterázu. Zvyšuje tak intracelulární množství adenosinmonofosfátu, což způsobuje mnohé efekty v organismu, zahrnující zlepšení cirkulace a snížení zánětlivé reakce. Pentoxifylin zlepšuje deformabilitu erytrocytů, snižuje produkci prozánětlivých cytokinů, degranulaci neutrofilů a aktivitu NK buněk, adhezi a adherenci leukocytů ke keratinocytům a stimuluje fibroblasty k produkci kolagenáz, čímž usnadňuje hojení ran. Inhibuje také mnohé cytokiny: interleukiny (IL) 1, 6, 8 a 10, tumor nekrotizující faktor alfa (TNF-α) a interferon gamma (IFN-γ). Z účinků pentoxifylinu vyplývají mnohá použití v dermatologii − níže se zaměříme na ty nejčastější.

Doporučené dávkování pentoxifylinu u psů činí 10–30 mg/kg p.o. po 8–12 hod. Poločas eliminace z krevního řečiště činí 24–404 min, podávání po 8 hodinách se tedy jeví jako vhodnější. Biologická dostupnost při perorálním podání u psů dosahuje 15–50 %. Lék je obvykle dobře tolerován, nejčastějším nežádoucím účinkem je nevolnost. Použití ve veterinární medicíně je potvrzené malým množstvím klinických, převážně retrospektivních studií. Z humánní medicíny nicméně víme, že pro posouzení efektivity terapie je zapotřebí podávání léku po dobu několika měsíců.

Dermatologické diagnózy, u nichž bylo testováno terapeutické využití

Kožní vaskulitida

Kožní vaskulitida je zánětlivé onemocnění krevních cév v kůži, jež vede k narušení průtoku krve a ischemické nekróze kůže. Příčiny jsou idiopatické nebo jde o vaskulitidu vyvolanou po podání léků, po infekci, pokousání hmyzem, případně v důsledku neoplazie. Terapie by měla cílit na vyvolávající onemocnění a na hojení poškozené tkáně.

Zde se pentoxifylin jeví jako velmi vhodný pro své perfuzní a protizánětlivé účinky. Vzhledem k prodlouženému nástupu působení bývá v praxi často kombinován s dalšími léčivy (např. glukokortikoidy). Z malého množství retrospektivních studií o velmi malém počtu pacientů však zatím vyplývá, že v monoterapii není pentoxifylin na vaskulitidu dostatečně účinný.

Familiární dermatomyozitida                                      

Familiární dermatomyozitida je dědičné ischemické onemocnění kůže, krevních cév a svalů. Postihuje převážně, ale ne výlučně šeltie a kolie. Léze se objevují v prvních měsících života a jsou v klinickém projevu variabilní − od mírné alopecie až po závažné kožní ulcerace a atrofii svalů. Onemocnění je nevyléčitelné, mnohé terapeutické pokusy vykazují jen omezenou účinnost.

Ve studii na 10 psech s familiární dermatomyozitidou léčených pentoxifylinem po dobu 12 týdnů bylo pozorováno částečné nebo úplné vyhojení kožních lézí, přičemž první výsledky bylo možné pozorovat po 6 týdnech.

Jiné ischemické dermatopatie

Tato skupina zahrnuje různé klinické symptomy charakterizované celkovou absencí výživy a přívodu kyslíku do kůže. Patří sem například vaskulitida asociovaná s očkováním, vaskulitida okrajů ušních boltců a idiopatické ischemické dermatopatie. V retrospektivních studiích nebyl prokázán pozitivní vliv pentoxifylinu na léčbu těchto dermatopatií, důvodem ovšem může být velmi variabilní dávkování. Pro objektivní zhodnocení efektu terapie pentoxifylinem by bylo zapotřebí kvalitnějších, prospektivních a placebem kontrolovaných studií.

Kontaktní alergická dermatitida

Kontaktní alergická dermatitida patří mezi hypersenzitivní reakce IV. typu. Vyvolávací příčinou je pozření rostlin, použití lokálních léčiv, detergentů či jiných chemikálií nebo vláken.

Pentoxifylin inhibuje TNF-α, což je hlavní mediátor vzniku kontaktní alergie. Studie byla provedená na 3 psech s předem známou kontaktní alergií na rostliny z čeledi křížatkovitých, kterým byl pentoxifylin podáván preventivně. Klinický efekt byl pozorován druhý den terapie a přetrvával dalších 7 dní po vysazení léku. Studie je zatížena chybou v důsledku malého množství psů a retrospektivní povahy.

Atopická dermatitida

Atopická dermatitida psů je časté onemocnění charakterizované hypersenzitivitou na environmentální alergeny primárně zprostředkovanou imunoglobulinem E (IgE). Navzdory nemalému množství terapeutických možností stále zůstává onemocněním velmi náročným pro pacienta, majitele i ošetřujícího lékaře.

Pentoxifylin nepatří mezi hlavní terapeutické možnosti, nicméně některé výzkumy ukazují, že může hrát svou roli v doplňkové terapii. Ve studii na zdravých psech pentoxifylin oslaboval pozdní zánětlivou fázi inhibicí IgE-mediované degranulace mastocytů a vyplavení eozinofilů. Tato zjištění vedou k domněnce, že by pentoxifylin mohl vykazovat protizánětlivý efekt v IgE-zprostředkovaném onemocnění. Zaslepená placebem kontrolovaná studie na 10 atopických psech ukázala snížení pruritu o 50 % u třetiny psů léčených déle než 4 týdny. In vitro byl prokázán synergický účinek pentoxifylinu a dexamethasonu, proto by pentoxifylin mohl být použit jako doplňkový lék vedoucí ke snížení nezbytné dávky glukokortikoidů.

Závěr

Relevantní studie účinku pentoxifylinu zatím spíše chybějí. Z dosavadních výsledků lze nicméně usuzovat, že vzhledem k minimálním nežádoucím účinkům a dobré dostupnosti jej lze použít jako doplňkovou léčbu dermatologických onemocnění pro zlepšení mikrocirkulace a snížení zánětlivé reakce.

(zar)

Zdroj: Lewis S., Kennis R. Top 5 dermatologic indications for pentoxifylline in dogs. Clinician’s Brief, 2021 Jun; 14−24. Dostupné na: www.cliniciansbrief.com/article/top-5-dermatologic-indications-pentoxifylline-dogs