Zdraví a temperament klonovaných pracovních psů

Kopie elitních pracovních psů

Pouze asi polovina všech vycvičených psů pocházejících z konvenčních chovů se kvalifikuje jako pracovní psi. To znamená, že vykazuje požadované pracovní schopnosti, správný temperament a dobré zdraví. Úspěšnost chovatelů, kteří několik desetiletí usilují o zlepšení těchto parametrů řízeným chovem, je přibližně 50 %. Ve snaze o její zvýšení byly provedeny pokusy o klonování pracovní psů. Přenosem jader somatických buněk (SCNT − somatic cell nuclear transfer) je získáno zvíře, které má stejnou genetickou informaci jako jejich dárce.

V roce 2005 se narodil Snuppy, první klonovaný pes získaný pomocí SCNT. Lee et al. použili jádro získané z fibroblastu ucha 3letého samce afghánského chrta a oocyt dárkyně. Od té doby byla „vytvořena“ řada klonovaných psů a uvádí se, že pomocí SCNT lze úspěšně klonovat psy bez ohledu na pohlaví, věk (plod, mladý dospělý, starý jedinec) nebo plemeno dárce buněk (mj. afghánský chrt, miniaturní pudl, bígl, labradorský retrívr, německý ovčák). Do ledna 2018 byly všechny nahlášené studie klonování psů provedeny v Jižní Koreji.

Při pokusu o klonování pracovního psa v roce 2009 byl vybrán 7letý labradorský retrívr se špičkovou schopností vyhledávání nelegálních drog, využívaný u korejské celní služby. Získáno bylo 7 klonovaných jedinců. Až na jedno zvíře, které si při nehodě zlomilo nohu, všech 6 zbývajících klonů (100 %) dokázalo projít testem vyhledávání drog s vysokým skóre. Tento výsledek byl lepší než u kontrolních psů narozených v rámci standardního programu v řízeném chovu, kde pouze 1 ze 4 psů (25 %) prošel testem výběru, navíc s nízkým skóre.

Možná zdravotní rizika a nižší délka života?

Vzhledem k tomu, že přibližně polovina vycvičených psů není vhodná pro práci ze zdravotních důvodů, je při klonování pracovních psů důležité zdraví těchto zvířat.

Vrozené vady a délka života klonovaných zvířat jsou předmětem obav od prvního klonovaného savce, ovce Dolly. U klonovaného skotu a ovcí byl často hlášen syndrom velkých potomků, včetně zvýšené porodní hmotnosti, dýchacích potíží, neochoty kojit, náhlé perinatální smrti a zvýšených prenatálních ztrát. U klonovaných psů však byly rysy spojené se syndromem velkých potomků hlášeny vzácně, s výjimkou zvýšené hmotnosti placenty. Jsou známy i další perinatální abnormality klonovaných psů, ale popis specifických příčin těchto defektů zůstává neúplný.

I když od narození prvních klonovaných savců uplynulo více než 20 let, zůstávají studie o délce života a onemocnění klonovaných zvířat souvisejících s věkem vzácné. Nedávno byly publikovány informace o délce života prvního klonovaného psa na světě, Snuppyho, ve srovnání s délkou života dárce buňky použité ke klonování, Taiem, samcem afghánského chrta. Snuppymu byl diagnostikován T lymfom a Taiovi hemangiosarkom, Snuppy zemřel ve věku 10 let v průběhu protinádorové léčby, zatímco u Taie bylo ve věku 12 let přistoupeno k eutanázii na žádost majitele. Vzhledem k tomu, že střední věk, v němž afghánští chrti umírají, činí 11,9 roku, se zdá, že klonovaní psi mohou mít průměrnou délku života obdobnou jako neklonovaní.

Temperament a behaviorální podobnosti klonů

Minimálně v polovině případů, kdy psi odchovaní přirozeným způsobem selhali při pracovním výcviku, byly příčinou problémy související s jejich chováním.

Jak bylo zmíněno výše, výsledky závěrečných selekčních testů provedených u psů pro vyhledávání drog ukázaly, že všechny klony prošly selekčním testem a následně byly vybrány pro detekci drog, zatímco z kontrolní skupiny prošel pouze 1 ze 4. Klonovaní psi mají identické genomy, tak jako je tomu u identických lidských dvojčat. Ve Švédsku byla publikována studie zabývající se vztahy mezi geny a kognitivními schopnostmi psů. Výsledky standardizovaného testu chování pracovních psů ve Švédsku odhalily sdílenou genetickou složku, která souvisí rysy chování. Je tedy možné předpokládat, že temperament pracovních psů lze určit na základě genetických faktorů.

Limitace dané nízkou efektivitou metody

Technologie klonování byla použita k reprodukci psů pracovních (detekce drog, policejní a záchranářští psi atd.), ale také těch, kteří například dokáží čichem detekovat nádorová onemocnění. Klonovaní pracovní psi mají nejen podobné anatomické, fyziologické, neurologické a růstové charakteristiky, ale i podobné vzorce chování jako dárci buněk, ze kterých vznikli. Kromě toho se zdá, že mohou mít podobnou délku života jako při přirozeném způsobu chovu. To vede k závěru, že k získání kvalifikovaných elitních pracovních psů lze použít klonování jedince, který vykazuje odpovídající temperament i dobré zdraví.

Ačkoliv všichni klonovaní jedinci odvození od špičkového pracovního psa mohou být využiti jako pracovní psi, překážkou tohoto způsobu množení může být nízká efektivita klonování založeného na SCNT. Hlášená míra březosti (počet březích fen dělený počtem příjemců) a míra porodnosti (počet štěňat dělený počtem přenesených embryí) se pohybovaly v rozmezí 12,5−28,6 % a 1,7−3,8 %, což je považováno za neuspokojivé. Pro praktickou aplikaci klonování při množení elitních pracovních psů − jakož i pro snížení počtu pokusných zvířat a omezení souvisejících etických problémů − je třeba zlepšit současnou nízkou efektivitu klonování. Nezbytný je v každém případě další výzkum.

(rej)

Zdroj: Kim M. J., Oh H. J., Hwang S. Y. et al. Health and temperaments of cloned working dogs. J Vet Sci 2018; 19 (5): 585–591, doi: 10.4142/jvs.2018.19.5.585.